Při svém vůbec prvním vystoupení v Česku se Incognito představí ve čtrnáctičlenné sestavě plné skvělých muzikantů, jejichž výkon na pódiu podle kritiků předčí i nejslavnější nahrávky kapely.
Mezi nejpopulárnější alba kapely založené v roce 1979 v Londýně patří Positivity, Beneath the Surface či Tribes Vibes And Scribes, které svým zvukem těžícím z vlivů soulu, rhythm and blues, jazzu či popu ovlivnily vývoj mnoha kapel.
Letošní výročí čtvrtstoletí existence kapela oslavila novinkovým albem. "Jak se cítím po tak dlouhé době ve světě acid jazzu? Jako kdybych začínal, jako bych právě vkročil do dveří," říká lídr Incognito, kytarista Jean-Paul "Bluey" Maunick.
Koncertujete často v Japonsku. Je tamní publikum v něčem specifické?
Většina japonských koncertů turné byla vyprodaná pár hodin poté, co šly vstupenky do prodeje, což asi hovoří za vše. Japonci se hluboce zajímají o své oblíbené kapely. Novou desku sami objeví bez toho, že prošla rádii nebo o ní někdo něco napsal do novin. Jsou to sběratelé. Když mají jedno album, koupí si další. Zajímají se o váš život a jednají s vámi jako blízcí kamarádi. Je to jako moje velká rodina. Na koncertech poznávám ty, co na nás chodily jako děti, a ted už vodí vlastní děti. Na každém z koncertů vidím tak 1000 známých obličejů. Píší mi dopisy, posílají e-maily a fotky miminek. Víte, možná neprodávám miliony desek po celém světě, ale jsem ve spojení se svými fanoušky. A to je pro mě důležité. Mým cílem nikdy nebyla sláva ani bohatství, ale růst skrze svou muziku jako člověk, cestovat a na svých cestách spojovat lidi, dávat jim optimismus. Tohle je moje kariéra, můj život, to je důvod, proč jsem na této planetě.
|
INCOGNITO NA |
|
Celý rozhovor s kapelou Incognito |
Budou se tedy koncerty v Evropě lišit od těch japonských?
V každé zemi, ve které hrajeme, je to jiné. Je to dané aktuálním složením kapely, které se liší koncert od koncertu. Během těch pětadvaceti let se v Incognito vystřídalo přes čtrnáct set muzikantů. I koncert, který odehrajeme, bude proměnlivý. Jedeme poprvé do Prahy, tudíž musíme odehrát staré hity. Nebudeme mít moc času na zkoušení, jen jeden den před příjezdem. Takže jsme nadšení z toho, že zahrajeme staré věci, protože jste je v Praze neslyšeli a slyšet je určitě chcete. Nemůžeme zahrát všechno a chceme zařadit i pár nových věcí, protože muzika je o navázání spojení. Nehrajeme proto, abychom obchodovali, ale abyste cítili to, co cítíme my. Koncert je pro mě částečně o komunikaci, částečně o edukaci a částečně o tom, abychom si to s kapelou užili. Nesmí to být rutina. Náš koncert není nějaká show nebo divadlo, kde dostanete pokaždé totéž a víte, co očekávat. Takhle to cítím a publikum si užije tím víc, čím víc nadšení budeme my. Takže proto nové kousky, které nás baví.
Jedním z vašich největších hitů je coververze písně Don't You worry 'bout the thing od Stevieho Wondera. Co říkal vaší verzi?
Stašně se mu líbila. A otevřelo to možnosti k naší další spolupráci. Stevie nás pak navštívil ve studiu a pomohl nám s remixem k písni Change. Několikrát jsme byli naopak my u něj doma. Vždy, když jedeme do Los Angeles, stavujeme se v jeho studiu. Hrál s námi na jednom z koncertů. Objevil se v hale House of Blues a přišel si tu píseň zazpívat s námi, což mě překvapilo. Stál jsem na podiu, odehráli jsme začáteční rif, já měl zavřené oči. Nikdo mi neřekl, že tam je a to, že se k nám připojí, bylo tajemství. Čekal jsem, že začne zpívat Macy a najednou slyším jiný hlas, který zní jako hlas Stevieho Wondera. Otevřel jsem oči a stál tam on. To bylo největší překvapení v mé kariéře a úžasný pocit.
Je možné, že se Stevie Wonder objeví na některé z vašich příštích desek?
Ano. Víte, je čím dál těžší pracovat s lidmi, se kterými chcete, protože už to není jen jejich vlastní volba. Dřív bych Steviemu zavolal a bylo by to. Ale dnes jsme obklopeni všemi těmi právníky a manažery. Tento průmysl začíná být opravdu směšný. V 60. a 70.letech jste právníka ani neviděli. Prostě jste si s tím muzikantem řekli: "Pojdme něco udělat!" A stalo se. Ale teď je obtížné sejít se ve studiu i s lidmi, které znáte opravdu dobře. A ke Steviemu je poslední dobou opravdu těžké probojovat se. Tak nevím. Doufám, že mu spolupráci budu moci brzy navrhnout. Myslím, že máme spolu dohromady hodně co říct, takže by to bylo hezké.
 Kapela Incognito hraje na koncertě v německém Frankfurtu. (9. prosince 1993) |
