Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Imigrantská sága o tlustém mimoňovi i brutální diktatuře

  12:42aktualizováno  12:42
Oscar Wajd (podle Oscara Wilda) je přezdívka jistého Oscara de Leona, který má rád ženy, Pána prstenů a komiksy a trpí nadváhou. Román o něm získal Pulitzerovu cenu.

Junot Díaz | foto: ISIFA CLAUDIO ONORATI

Pro průměrného Čecha je Dominikánská republika spíše turistickou destinací než zemí spojenou s jednou z nejstrašnějších diktatur moderních dějin. Debutem amerického spisovatele dominikánského původu Junota Díaze se mu však detailů o režimu generála Rafaela Trujilla, jenž trval od roku 1930 celých 31 let a proslul neobyčejnou brutalitou, dostane vrchovatě. Díaz je v kontextu americké literatury zvláštní fenomén.

Letos jedenačtyřicetiletý autor na sebe poprvé upozornil roku 1996 sbírkou povídek, která mu vynesla nálepku jednoho z nejslibnějších autorů hispánského původu. Díaz však rezignoval na rychlou slávu, léta se omezil na povídky sporadicky publikované v časopisech a pracoval na svém románu Krátký, leč divuplný život Oscara Wajda. Když kniha vyšla, vyhrála, co se dalo, a to včetně slavné Pulitzerovy ceny.

Přehlídka neúspěchů

Také Oscar Wajd, jehož Díaz charakterizuje jako "tlustého mimoně libujícího si ve sci-fi", má tvůrčí ambice: sní o tom, že se stane novým Tolkienem. Na poli literatury se mu však vede podobně jako v aréně milostných citů, tedy nijak.

Oscar je sice schopen vyznat ženám lásku i na autobusové zastávce, ale vyvoleným kráskám je to úplně jedno. Takže je i ve třiadvaceti letech panic, což se s dominikánskou tradicí, podle níž je správný muž pořádný hřebec, moc neslučuje. A ještě k tomu žije v městečku Paterson ve státě New Jersey, o němž kdysi básník William Carlos Williams napsal slavnou báseň, ale dnes jde spíše o špinavou díru plnou přistěhovaleckých gangů.

Oscar je prostě totální outsider. Má se světem ty nejčistší úmysly, ale na paty se mu lepí neuvěřitelná smůla. Štěstí v lásce – v Oscarově podání se jí rozumí i konverzace s dosluhující prostitutkou – se na něj sice jednou v životě usměje, ale zároveň pro něj má tragické následky.

Dávná kletba seslaná na karibské národy příchodem Evropanů a spirála násilí roztočená pozůstatky trujillovské diktatury se spojí a jejich náporu nemůže Oscar čelit. Oscar má sestru Lolu a matku Beli. Velkou pomoc od nich však čekat nemůže. Lola nemá pořádnou práci, zato má vlasy i rty obarvené načerno a její přítel, mimochodem vypravěč celého příběhu, ji neustále podvádí.

Matka je upracovaná a znavená léty a rakovinou v pokročilém stadiu. Přitom Beli bývala krásná – když ještě žila v Dominikánské republice, chodila na soukromou střední školu a vypadalo to, že ji čeká zářivá budoucnost. Jenže si namluvila milence, jehož žena byla Trujillovou sestrou...

Zasloužené ocenění

Název románu klame, kniha ve skutečnosti o Oscarovi a jeho nanicovatém životě není. Pod rouškou lehce úsměvného příběhu napsal Díaz imigrantskou ságu o rozpolcení, jež pramení z rozdílu mezi hodnotami zděděnými po předcích a realitou nové vlasti.

Beli a její děti v ní symbolizují základní problém všech komunit imigrantů: zásadní neporozumění mezi první a druhou generací přistěhovalců, z nichž první se cítí jako Dominikánci v cizí zemi a druzí jako vetřelci, kteří nepatří nikam.

Příběh Oscara Wajda je však především nesmírně zábavnou četbou. Díazův vypravěč má fantasticky obratný jazyk a z rukávu až hystericky hbitě sype detaily z minulosti jednotlivých postav. Jednou větou však zároveň dokáže popsat i jejich budoucí osudy. Ne nadarmo se takový styl nazývá hysterický realismus.

Realismus hysterický, ale přitažlivý

Pro literární styl, jímž je napsán Díazův román Krátký, leč divuplný život Oscara Wajda, se vžil název hysterický realismus. Je to docela pochopitelné – čtenář je doslova zahlcen lavinou důležitých i naprosto okrajových fakt o době, zemi i lidech. Pro hysterický realismus je typický kontrast mezi čistě fiktivním příběhem a značně detailně popsanou historickou situací. Dílům je obvykle vlastní až encyklopedický rozsah, a to jak z hlediska informačního, tak z hlediska skutečného – velmi často jde o romány o mnoha stovkách, či dokonce tisících stran. I přes velký rozsah jsou to však většinou díla nesmírně čtivá. Sám termín "hysterický realismus" pochází z pera britského kritika Jamese Wooda, který jej uveřejnil ve svém eseji o debutu Zadie Smithové Bílé zuby roku 2000 – ale tehdy jej rozhodně nemyslel jako lichotku. Autorka však na Woodův odsudek, že sociální teorie jsou teď důležitější než lidské osudy, zareagovala vlastním textem, v němž nálepku pro svůj styl psaní přivítala. V současné době se termín hysterický realismus uplatňuje i směrem do minulosti. Za jeho představitele bývají označováni třeba i Laurence Sterne se slavným románem o Tristramu Shandym z poloviny osmnáctého století, Herman Melville, Thomas Pynchon, Don DeLillo, Salman Rushdie, občas dokonce i Milan Kundera. Z nejmladší generace autorů to jsou kromě Zadie Smithové například David Foster Wallace, Jonathan Safran Foer a Dave Eggers.

Děj knihy má úžasný spád, v němž rodinné dějiny střídají historická fakta. Suchopárná data však pokaždé shodí vtípek, pikantní detail nebo rovnou sprosťárna. Čtenář se sice musí prokousat četnými poznámkami pod čarou i výrazy ve španělštině, ale jejich smysl se dá vyrozumět z kontextu – a když ne, je tu k dispozici překladatelkou připravený slovníček na konci knihy.

V nejlepších pasážích snese Díazovo psaní srovnání s romány Rushdieho, Márqueze či Zadie Smithové. Na rozdíl od nich však Díaz nepotřebuje pro svou ságu stovky stran, a čtenáře tak neděsí monumentalitou. Porota Pulitzerovy ceny se v roce 2008 rozhodla správně: Oscar Wajd i jeho stvořitel mají velmi slušnou šanci v historii americké literatury nějakou tu chvilku pobýt.

Junot Díaz: Krátký, leč divuplný život Oscara Wajda
Překlad Barbora Punge Puchalská,
Argo, 316 stran, cena 358 korun

Hodnocení MF DNES: 90 %

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jiří Kuběna u hradu Bítova, kde sloužil jako kastelán.
Zemřel básník a „šestatřicátník“ Jiří Kuběna. Vydával v samizdatu

Jiří Kuběna, který se řadil ke generaci šestatřicátníků společně s Václavem Havlem nebo Violou Fischerovou, zemřel ve čtvrtek ráno ve věku 81 let po dlouhé...  celý článek

Usáma bin Ládin
RECENZE: Usáma ukazuje svět, ve kterém je terorismus i mobil cizí slovo

Sci-fi nemusí být jen žánrem, který čtenáři umožňuje útěk z­ reality. Ono ji mimo jiné může celkem trefně glosovat. Alespoň v knihách Lavieho Tidhara to platí...  celý článek

Z filmu Muži, kteří nenávidí ženy
Milénium představí Lisbeth Salanderovou popáté. Příštím dílem skončí

Knižní sága Milénium odstartovala úspěch severské krimi, na které se později svezli i autoři, jakými je Jo Nesbo nebo Jussi Adler-Olsen. V září vyjde další...  celý článek

Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran
Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran

Člověk, který vybočuje nejen svým osobitým stylem, ale také svými kritickými názory.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.