ROZŠÍŘENOU VERZI ROZHOVORU PŘINESE ŘÍJNOVÉ VYDÁNÍ ČASOPISU FILTER.
Americký zpěvák Iggy Pop vystoupí v Tesla Aréně (HC Sparta Praha). Vůbec poprvé se v Čechách představí s legendárními The Stooges, tedy kapelou, jejíž garážový zvuk a nihilistický přístup z přelomu šedesátých a sedmdesátých let ovlivnil nadcházející generace a dal vzniknout jedné z nejvýraznějších subkultur vůbec – punku.
Chystáte se na koncert do Prahy a vůbec poprvé tu vystoupíte se svou první a dnes už legendární kapelou The Stooges. Na co se máme připravit?
Ježíš, to mi nemůžete položit nějakou lepší otázku?! Cheche! Já netuším, na co se máte připravit. Nejsem vy. Nevidím svět vašima očima. Takže jediné, co můžu říct, je, že přijedeme se Stooges, že budeme v Praze a že tam budeme v sobotu hrát. Hotovo dvacet. Nebudu přece kazit mejdan nějakou nápovědou předem!
IGGY POP - LUST FOR LIFE
Chápu. Zkusme to odjinud. Proč jste se vlastně po téměř třiceti letech rozhodl dát znovu dohromady The Stooges, když jste měl pořád dost dobře rozjetou sólovou kariéru a dařilo se vám i bez nich?
Nějak se to na mě celé nalepilo. Dospěl jsem do bodu, kdy mi z tvůrčího hlediska prostě došel plyn. Za svůj život jsem si v hudbě vyzkoušel spoustu věcí, které jsem chtěl. Na přelomu století jsem měl program, který v sobě zahrnoval jazz, šanson, mluvené slovo a world music, což byly jedny z posledních žánrů, které jsem do té doby nezmasakroval. Pak byl najednou všude kolem rok 2000 a já si začal všímat, že mám v koncertním setu stále více písniček od The Stooges! Hrál jsem tehdy s kapelou, která byla plná mladých cápků. Ti kluci na Stooges vyrostli a v podstatě se snažili znít jako oni. Jenom to bylo hloupější.
. Divočák si k šedesátce nadělil deskuK loňským narozeninám si Pop dal album The Weirdness, které natočil se svou původní kapelou The Stooges neuvěřitelných čtyřiatřicet let po jejím prvním "cvičném" rozpadu. |
Když jste byli tehdy v šedesátých letech poprvé ve studiu, tušili jste, že právě vytváříte něco velkého, z čeho vznikne taková subkultura jako punk a bude to mít zásadní vliv na hudební vývoj?
Ne, to vůbec. Samozřejmě jsem měl nějaké ty sny, ale nikdy mě nenapadlo, že z toho vzejde až takovýhle manifest. Já jsem se jenom podíval kolem sebe, co se právě děje. Bylo mi jasné, že jestliže a + b + c se rovná x, tak Stooges jsou ypsilon na druhou. V mnoha ohledech jsem se vždycky snažil posunout věci o krok dál. To, co jsme se Stooges dělali, mělo znít tak, jak vypadala architektura mých oblíbených domů a design mých oblíbených aut. Mělo to znít jako pocit, který mi tehdy dávaly moje oblíbené drogy. Bylo to vyjádření širší kultury a ukázání cesty, kudy by se měly věci ubírat. A to se taky stalo.
IGGY POP - THE PASSENGER
Co vás napadlo, když vaše hudba najednou v sedmdesátých letech nebývale zarezonovala mezi britskými kapelami a zrodil se dnes klasický punk v čele se Sex Pistols či The Clash?
Překvapilo mě to. I když oni to tehdy hodně vyčistili, ta jejich muzika byla mnohem víc popová, aby to fungovalo na lidi. Tou dobou však bylo dost těžké být mnou, protože já už byl o krok dál. Na konci sedmdesátých let už jsem se pokoušel v Berlíně dát ve spolupráci s Davidem Bowiem dohromady sólovou desku pod svým vlastním jménem. A to je z hlediska ega mnohem těžší, než když jste v kapele. Je to tvrdší. Je to dost osamělá práce, ale zároveň to tehdy byla asi taky ta nejsmysluplnější práce mého života. The Stooges trvalo pětatřicet let, než se proslavili a stali se hudební klasikou. Těm věcem, které jsem natočil v Berlíně, to trvalo jenom dvě desetiletí. Checheche! To byla rychlá kariéra!
Dá se vůbec srovnat atmosféra, jaká vládla při nahrávání raných desek Stooges s vaší současnou prací ve studiu?
Pro mě byl hlavní rozdíl v tom, že když jsem byl mladší, byl jsem hodně dychtivý a potřeboval jsem – vlastně my všichni jsme potřebovali – spoustu drog, které nás odstřelí někam do vesmíru, než začneme hrát. Chtěli jsme se záměrně dostat co nejdál od fyzického muzikantství a do jiné dimenze. A teď? Cheche! Teď? Chechecheche! Teď jsme všichni divný starší týpci, jednou provždy zatracení. Z mého pohledu byl teď náš cíl jediný: nahrát tu desku tak, abychom se neztrapnili. Vůbec mi nezáleželo na tom, jestli budeme zase psát historii, jestli to někoho konkrétního ohromí. Nemuselo to projít žádným testem skvělosti. Chtěli jsme prostě nahrát desku, protože když nic netočíte, nejste, ku..., žádná kapela! To je jednoduchá logika, kterou pochopí i osel. Jediné, co jsme chtěli, aby výsledek nebyl příšerná sr....
IGGY POP - I WANNA BE YOUR DOG
Za rozpadem Stooges stálo mimo jiné i množství drog a alkoholu, jež jste do sebe tehdy skoro všichni prali a lili. Nebál jste se, že vás to strhne na starou cestu i v tomhle směru?
Ne. Samozřejmě, že všichni máme sklon k tomu brát drogy, ale nikdy nepožíváme nic, když hrajeme. Ale hned jak slezeme z pódia… Cheche! Ostatní lidé z kapely by vám však možná řekli pravý opak. Oni totiž už teď mají mnohem větší zkušenosti s různými substancemi. Náš bubeník si dá třeba dvanáct piv a vy si toho na něm ani nevšimnete. Ale já když si dám jenom jedinou skleničku vína, tak jsem úplně mimo.
. Punkový klasik je stále plný energieZakladatel punku a indiánská babička. Až do takových extrémů dosahují přízviska, kterých se Iggy Popovi během jeho dlouhé kariéry dostalo. |
O Stooges v tomhle i jiných směrech koluje mnoho divokých historek. Co vy osobně považujete za tu nejdivočejší, která se vám přihodila?
Několikrát se stalo, že věci vzaly špatný konec a skončilo to násilím. Většinou ve chvíli, kdy jsme lidi nasr... do té míry, že začali reagovat násilím. Jednou jsme hráli v Kennedyho centru a pořadatel byl po našem výkonu tak vzteklý, že si sundal svoje rolexky a mrštil s nimi o zeď. Checheche! Jeho zk...... rolexky! Ještě teď se musím smát! Řval na nás, že jsme zneuctili památku zesnulýho prezidenta a rozšlajfoval si ty svoje drahý hodinky! To byla vážně docela paráda.
Dnes vám nejenom kvůli hudbě, ale i kvůli všem těm šíleným kouskům říkají "kmotr punk rocku". Berete to? A jaký je to vůbec pocit?
No, mně to vždycky přišlo jako hrozná ostuda a trapas. Když jsme začínali, pankáči byli takoví trochu gotický pubertální děcka s barevnejma hlavama, co se oblíkají jako monstra a příšery. Slovo kmotr v tomhle ohledu vyvolává představu nějakého upoceného chlápka s chlupatou hrudí v bordelu v Las Vegas. Cheche! To je přece úplně jiný koncept. Když se řekne o Jamesi Brownovi, že byl kmotrem soulu, zní to mnohem dospěleji. Ale u punku? Nicméně jak šel čas, už mě to přestalo rozesmívat a stalo se to jednou z těch asi tak deseti přezdívek, které mi přiřkla média. To jsou takové ty věci, co vznikají z pohodlnosti. Je to značka, pod kterou vás někdo může zmínit. Podle mýho prostě hloupá a pohodlná věc.
IGGY POP - SIXTEEN
Přes váš věk jste stále v ohromující formě, což dokládají recenze vašich koncertů. V tiskové zprávě k tomu pražskému koncertu se píše, že tohle turné je zřejmě vaše poslední evropské. Je to tak?
Cože? Kdože tohle říkal? To je zajímavé! Myslím, že… cheche! Myslím, že se mi někteří lidé asi snaží nenápadně napovídat: "Hej, starochu, tak co myslíš, není už na čase s tím konečně seknout?" Ehm… pravděpodobně to však tak úplně není pravda. Můžu vás ujistit, že žádný konkrétní plán, že by tohle byl náš poslední výjezd, neexistuje. Já osobně si myslím, že by to ještě tak tři čtyři roky mělo vydržet. Ale ani když nebudeme jezdit se Stooges, tak to pro mě určitě neskončí. Já si totiž hraní ohromně užívám a kromě koncertování se Stooges pořád pracuju i na jiných věcech, takže budu nejspíš takříkajíc dostupný k vytváření hluků až do té doby, než ze mě bude nebožtík. Ale tou dobou už to bude asi vypadat jinak. Tipuju, že mě najdete v nějaké zastrčené kavárně.
Energie máte dost, ještě jste neumřel, a už se o vás točí životopisný film The Passenger, v němž vás bude hrát Elijah Wood. Není to trochu divný pocit?
Nemám ohledně toho žádné pocity. Je to svého druhu takříkajíc… hmm… úplná kravina. Už dlouhou dobu mě pořád a pořád dokola kontaktují určití lidé a já nabyl dojmu, že chtějí, abych se do toho hodně zapojil. Ale já nechci s nuceným úsměvem na tváři sledovat, jak někdo vypráví můj vlastní příběh! Neměl jsem zájem se do toho jakkoliv motat, tak jsem jim prostě řekl: Jestli chcete, tak si to natočte. Takže bych teď rád na samý závěr vzkázal všem lidem v České republice, kteří by chtěli natočit film o mém životě: Jděte do toho! Mně je to fuk! Vsadím se, že výsledek bude nakonec mnohem inteligentnější. Checheche!
