V jakou neřízenou střelu se hrdina seriálu Právo a pořádek za zvuku tvrdých kytar dokáže proměnit na pódiu, se fanoušci dozvědí 17. června v pražském klubu Roxy.
Ice-T
Kapelu Body Count jste založil v roce 1990. Kde se ve vás tehdy vzala vášeň pro tvrdé kytary?
Měl jsem za sebou dva roky, kdy jsem hrál koncerty jen jako Ice-T, dělal jsem hip hop a sledoval, jak děcka pod pódiem vyváděj jako pominutý. Říkal jsem si: Bylo by super mít rockovou kapelu! Jeden z mých tehdejších kámošů byl hotový kytarový virtuos. Když jsme tak spolu seděli, napadlo nás to – proč si my dva spolu nezaložíme kapelu? Sehnali jsme další kámoše na basu a bicí, a tak vznikli Body Count. Nebyli jsme žádní troškaři, takže jsme poprvé před lidmi vystoupili na putovním festivalu Lollapalooza.
Brzy jste taky složili váš největší hit, skladbu o zabíjení policistů Cop Killer. Jak vznikla?
Měli jsme takovou obyčejnou zkoušku a já do té písničky cvičně zpíval Psycho Killer od Talking Heads. A náš tehdejší bubeník, který už je mimochodem po smrti, povídá: Teď ale potřebujeme spíš zabíječe poldů, dej tam cop killer. Ptal jsem se ho, proč, a on říkal, že poldové se vymykají jakékoliv kontrole. A kolo se roztočilo.
Body Count feat. Ice-T
O čem ta písnička přesně je?
Napsal jsem ji o nevinném chlápkovi, který se stane obětí policejní brutality, což vyvolá běsnění. Není to mimochodem moc vzdálené od toho, co se děje dnes v USA.
Jak se vám vůbec ta skladba po více než dvaceti letech hraje?
Skvěle. Protože to je jedna z těch mála, které přesahují hranice i jazyk. S brutalitou a zvůlí moci mají zkušenosti všichni. A ta písnička je spíš než posíláním policajtů do háje vztyčením prostředníčku jakékoliv autoritě. S tím se dokážou lidi ztotožnit všude na světě.
Ve své herecké kariéře jste ale paradoxně několikrát ztvárnil policistu. Jak to šlo dohromady?
Poprvé jsem dostal roli fízla hned ve filmu Říše drog, což bylo v roce 1991, kdy jsem vydal album Original Gangster. Byla to zvláštní situace, ale nechtěl jsem přijít o šanci hrát. Co si budeme povídat, každý chce být ve filmu. Tak jsem to vzal a čekal, co bude. Reakce lidí mě uklidnily. Každému došlo, že jde jen o roli. Když hrajete, neznamená to, že ztvárňujete postavy, s jejichž názory a pocity se vy sám ztotožňujete. Jednou můžu hrát třeba otroka, nikdy nevíte, s jakým nápadem přijde režisér.
Jak jde skloubit kariéra hudebníka a herce v Hollywoodu?
Na konec jste vždycky jenom bavič, jde vám o to, zaujmout lidi. Jednou pracujete ve studiu, ale to neznamená, že nemůžete tančit, když vám to jde, nebo si stoupnout před kameru. Příliš jednostranně zaměřeným a staženým lidem se v showbyznysu moc dobře nedaří. Podívejte se do minulosti populární hudby. Vždycky bylo normální, že zpěváci točili filmy – od Davida Bowieho, přes Cher, Krise Kristoffersona až po Elvise Presleyho.
Ice-T
V začátcích jste býval dost nekompromisní. V 90. letech jste se v Miláně popral s publikem, když na vás někdo plivnul. Už jste se zklidnil?
Proměnila se doba. Pořadatelé dávají pozor, aby lidé neběhali na pódium a nikomu se nic nestalo. Tehdy to bývalo jinak. Pódium se vždy proměnilo ve velkou party se vším, co k tomu patří. Lezl na něj, kdo chtěl, a stalo se, že to byl parchant. Je dobře, že se to změnilo. Nejednou jsem slyšel o případech, jak v těch nepřehledných situacích někoho pobodali. Plivnutí a rvačka proti tomu nic není.
V showbyznysu působíte už dlouho. Přitom rapujete o sociálních tématech a nespravedlnosti. Jak se udržujete v obyčejné realitě?
Nezáleží na tom, kde stojíte. Je jedno, jestli jste z ghetta, nebo ze střední třídy. Důležité je, jak se kdo chová. Buď je to sr.., nebo není. Když někdo střelí děcko zezadu, tak se neotočíte, že vás to nezajímá, protože máte prachy. Já takový nejsem.
A jaký jste? Jak vlastně žijete?
Žiju nudně. Teď dělám seriál Zákon a pořádek, takže čekám, až mě zavolají na plac, natočím všechny scény. Většinou jde se mnou i moje žena Coco, která si tam z počítače řídí svůj byznys, protože je internetová modelka. Pak zamířím domů, vyřídím telefonáty, které jsem nestihl, zahraju si na X-Boxu nebo jdu do kina a připravuju se na další den na place. Když o tom tak přemýšlím, je to den ode dne méně zábavné. Tedy dokud nepřijde víkend a koncerty. Mám to převrácené – když jsem v práci, tak relaxuju, protože vím, že až vyjedu na koncerty, bude to pořádný zápřah. Proto většinu času jenom odpočívám.
Ice-T
Chtěl byste ještě v muzice nebo filmu něčeho dosáhnout?
Ani ne. Tedy, samozřejmě, chtěl bych natočit opravdu velký film. Na úrovni Samuela L. Jacksona. Něco jako Avengers, pořádný blockbuster, protože to se mi ještě nepovedlo. Doufám, že až mi skončí angažmá v Zákonu a pořádku, tak nabídka přijde. Taky bych chtěl zkusit režírovat, třeba nějaký nezávislý horor. Ale upřímně – jsem docela spokojený s tím, co mám, a doufám, že to tak i vydrží.
