Tématem baletu Ibbur aneb Pražské mysterium je schizofrenní stav - hlavní hrdina ve svém těle soupeří s několika osobnostmi. Nedost na tom, Zuska s Wiesnerem jako režiséři příběh komplikují ještě rozvrstvením do dalších rovin.
Většina postav má svá alter ega ve scénách v psychiatrické léčebně. V závěru, situovaném do současnosti, se pak ukáže, že vše byl pouze jakýsi horečnatý sen. Propojování těchto rovin však postrádá vnitřní logiku. Hlavní tah příběhem tyto vedlejší plány spíše oslabují a někdy působí i nechtěnou komikou (scény v blázinci). Přesto je na Ibburu vidět kus poctivého choreografického řemesla.
Zuska dává některým postavám svébytný pohybový rejstřík a mezi řadou netanečních míst jsou k vidění i choreograficky pěkně vystavěné pasáže. Ty patří především hlavní postavě (Já) a jejímu dvojníkovi (On), které tančí Jiří a Radek Vrátilovi a v alternaci Alexander Katsapov s Viktorem Konvalinkou.
Z ostatních rolí jsou plnokrevně vykresleni příslušníci nejnižších vrstev - prostitutka Rosina, jejíž ordinérnost skvěle vystihuje Klára Jelínková, a hluchoněmý Lojza, který je v podání Zdenka Horvátha i Oleksandra Kysila vskutku politováníhodným prosťáčkem. Naopak nejhůře dopadly kladné figurky, především student Charousek a rabín Hillel.
Hudba Zbyňka Matějů připomíná minimalisty a místy i ozvuky Stravinského. Nechybějí v ní typicky židovské motivy. Opět je pouštěna jen ze záznamu, avšak tentokrát v kvalitním prostorovém zvuku (to by v případě absence živého orchestru mělo být samozřejmostí). Zajímavé je výtvarné pojetí, především scéna Jana Duška, jejíž zadní část tvoří náznaky malých příbytků. Ty sice neumožňují žádnou výraznější akci, ale zpočátku navozují tajuplnou expresivní atmosféru.
Ibbur je typem inscenace, která snad má šanci zaujmout diváka naladěného na obdobnou vlnovou délku - ať už jde o fanouška židovské Prahy a kabaly nebo Meyrinka a jeho mysticismu a složité symboliky. Ibbur je ukázkou odvážně vytyčeného cíle, ke kterému se však nepodařilo přiblížit.
Ibbur aneb Pražské mysterium
Hudba Zbyněk Matějů, libreto Daniel Wiesner, choreografie Petr Zuska, režie Daniel Wiesner, Petr Zuska, scéna Jan Dušek.
