Rossiniho vážné opery žijí ve stínu Lazebníka sevillského a dalších komických opusů. Ne vždy právem. Jsou plné emocí a lidských konfliktů, a pakliže se umí přirozeně vzedmout "vlna" italské vylehčenosti, elegance a zpěvnosti, rozhoří se v hudbě hluboká vášeň a vynikne Rossiniho kompoziční mistrovství i novátorství.
Moise et Pharaon (jde o francouzskou verzi Rossiniho opery Mosé in Egitto, kterou sám autor přepracoval pro Paříž) je právě ten případ. Stojí v ní proti sobě dva principy, dva náboženské světy. Na pozadí tohoto střetu se odvíjí milostný příběh faraonova syna Aménophise a Mojžíšovy neteře Anai, která nakonec obětuje osobní štěstí víře svého lidu.
Hudba utěšitelka
Salcburská produkce očekáváním dostála, ale nikoli v té míře, jak by se od přehlídky takového významu předpokládalo. Proslulý italský dirigent, někdejší šéf La Scaly Riccardo Muti, v čele Vídeňských filharmoniků každopádně předvedl lekci italské hudby. Orchestr oslňoval obrovskou zvukovou kulturou, vylehčeností, frázováním, barevnými a dynamickými odstíny.
Sólisté nepatřili mezi největší mediální hvězdy, jejich výkony však byly přinejmenším velmi dobré. Ruský basista Ildar Abdrazakov jako impozantní Mojžíš, americký tenorista Eric Cutler jako ohnivý Aménophis a především lotyšská sopranistka Marina Rebeka jako hlasově okouzlující Anai (ale i všichni ostatní) zachraňovali fádní režii Jürgena Flimma.
Vizuální podoba totiž ustrnula ve statičnosti, nenápaditosti, povrchní názornosti a klišovitých gestech. Nevěděla si rady s velkou baletní scénou ani s efekty, jako je závěrečný výjev, kdy se před Židy otevírá moře. Nezbylo než zavřít oči a vše si představovat.
GIOACCHINO ROSSINI - Moise et Pharaon
Salcburský festival, dirigent Riccardo Muti, režie Jürgen Flimm, premiéra 8. srpna 2009.
Hodnocení MF DNES: 70 %
