Táhl to s kolegy 25 let, než loni zemřel při autonehodě. Prostřednictvím výstavy obrazů je teď právě on pomyslnou spojkou mezi starou činohrou, vytopenou předloňskou povodní, a novým divadlem, zrekonstuovaným na konci loňského roku.
Vystavená kolekce mapuje celou jeho tvorbu od počátku 70. let. Většinu děl vlastní bývalí herci a přátelé divadla. „Když někomu nějaký obraz prodal, většinou chtěl zaplatit jen barvy,“ poznamenal kolega rekvizitář Josef Kadeřábek, kterého před dvaceti lety přivedl do ústecké činohry právě Zbyněk Roubal.
Ateliér měl přímo v prostorách divadla, dnes jsou na tom místě šatny herců. Často maloval na staré kulisy. Oblíbeným tématem byli sloni, v posledních letech pak Labe. Výstava ukazuje i Roubalovy nejmladší experimenty s počítačovou grafikou či úplně první malířské počiny ovlivněné deskriptivní malbou.
Roubal studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě, snažil se dostat i na umělecko-průmyslovou školu. „Na přijímačkách ale namaloval britskou vlajku, takže ho samozřejmě nevzali,“ líčí Kadeřábek. Nekonformní přístup mu zavřel dveře i k učitelství, tak skončil jako knihkupec a poté kulisák.
„Nikdy nepřešel na profesionální malířskou dráhu, i když na to měl. Věděl, že když to v normalizaci udělá, už ho mají. Jako kulisák se mohl chovat svobodně,“ vzpomíná pedagog katedry výtvarné výchovy a Roubalův kamarád Jiří Bartůněk.
Vyzdvihuje přitom i jeho pořádání výstav známých, často režimem potlačovaných autorů ve foyer. „Když jsem chtěl vystavovat a nestydět se, byla tu jen dvě místa: v Praze v divadle v Řeznické ulici a v ústecké činohře,“ dodal Bartůněk.
Po revoluci, jejíž hlavní ústeckou scénou se stalo právě Činoherní studio, Bynďa dál pracoval jako kulisák a občas se objevil i na scéně. Na konci 90. let už hrál v polovině her a vytvořil hlavní roli v úspěšném titulu Taťka střílí góly.
„Byl tady takový opěrný pilíř, a proto bylo jasné, jaká výstava divadlo po povodních otevře. On už se toho bohužel nedočkal,“ dodal Josef Kadeřábek. Roubalovy obrazy budou v ústecké činohře k vidění až do konce ledna.
 Portrét výtvarníka a kulisáka ústeckého Činoherního klubu Zbyňka Roubala |
