Letos třicetiletá anglická pěvkyně se v Česku představila poprvé. Její lyrický soprán si publikum rychle získal. Není to hlas pro velké romantické opery, také z Mozartovy Figarovy svatby by jí více slušela Zuzanka místo árie Hraběnky, kterou zařadila.
Měkkost a sametová barva se však hodily ke Gounodovi, Bizetovi i Donizettimu a jemný humor k operetnímu Delibesovi a Arditimu. Její projev je srdečný, zároveň po anglicku kultivovaný a ještě by mohl dozrát do větší osobitosti. V říjnu ji čeká mateřská přestávka, ale bude zajímavé její dráhu do budoucna sledovat i kvůli tomu, že ráda vyhledává objevný repertoár.
Kate Royalovou předcházely skvělé reference, od roku 2006 má třeba exkluzivní smlouvu s firmou EMI, která jí vydala dvě profilové desky. Na druhé z nich zpívá i árii Měsíčku na nebi hlubokém, takže přídavkem koncertu nemohla nebýt Rusalka.
V dobré češtině a technicky bez zaváhání, těžko u nás takovou hledat. Nadšení publika neznalo mezí. Stejně vřelého ohlasu se dočkala i Pražská komorní filharmonie s Jakubem Hrůšou – v doprovodech jistá a v předehrách brilantní.
Je dobře, že pořadatelé Smetanovy Litomyšle nespoléhají jen na kouzlo renesančního zámku, bez kterého si festival samozřejmě nelze představit. Důležité je objevovat nová jména světové hudební scény a nabízet srovnání, to má být hlavní smysl hudebních festivalů.
