Obavy, zda má Vega ještě co říci, se rozplynuly s úvodními písněmi Tired Of Sleeping, Caramel nebo (I'll Never Be) Your Maggie May. Neokázalost a civilní uhrančivost, schopnost vtáhnout posluchače do písně i v tichých tónech, se nezměnily.
V jejím hlase zůstala i jitřní znělost, která se tak dobře hodí ke zvonivým beatovým skladbám In Liverpool nebo Marlene On The Wall. Dívčí tóny doplnilo hlubší, takřka šansoniérské zabarvení v písních Penitent či The Queen And The Soldier. I z nejstarších songů z 80. let (Luka nebo Small Blue Thing) Vega vyrůstala jako osobnost, která jim umí dát příchuť zkušenosti a dospělosti.
Dobře to korespondovalo s hudebním doprovodem, zaranžovaným v každé skladbě jinak. Například melodie Calypso se vláčně vlnila kultivovaným latinským rytmem, zatímco v Blood Makes Noise se řízná muzika zahustila předtočenými, suše rytmickými zvuky. Vega si zazpívala i folkařsky sólově, podobně jako když začínala v newyorských klubech, nebo jí přitakávala jen baskytara či elektrická kytara. Když došlo na hit Tom's Dinner, stačilo luskání prsty a nesmělý potlesk publika, které zpívalo samo dvouslabičný refrén.
Vega se neomezila na suché uvádění repertoáru a klopotně vyslovované: „Dekuji.“ Vtipně vyprávěla například o své písňové postavě Mag- gie May či o původu skladby Gipsy. A vzpomněla si, že v roce 1990 vystupovala v Praze poprvé. Vega zraje se svou muzikou. To se dá říci jen o osobnostech, které nesmetly příboje hudebních trendů.
Suzanne Vega |
Kongresové centrum Praha, 19. června. Předkapela Oskar Petr, Jiří Bílý a spol. Pořádala agentura 10:15 Promotion |
Suzanne Vega v Kongresovém centru Praha, 19. června 2003. |
Suzanne Vega v Kongresovém centru Praha, 19. června 2003. |