Před stoletím skandální titul vybrali speciálně pro Plodkovou v jejím mateřském HaDivadle v Brně, kde před časem bodovala jako novinářka Renata Kalenská ve stejnojmenné Pitínského inscenaci. Všiml si jí také tandem Zdeňka a Jana Svěrákových. Byla z toho menší, ale výrazná role v současném filmovém hitu Vratné lahve.
Jaká je podle vás Lulu, tradičně nahlížená jako cynická potvora ničící a vraždící muže?
Tak to asi vnímají muži ze svého pohledu. Ale Lulu vše dělá jen proto, že je tak vychovaná a zvyklá žít. Samozřejmě ví, jak na chlapy působí, ví, co každému z nich dělá dobře. A co se týká těch mrtvol ve hře... To je shoda náhod. Jeden muž dostane mrtvici, druhého omylem zastřelí, jiný se zabije sám. Lulu je sice nástrojem vražd, ale ne prvoplánovým.
Takže jaká je Lulu z čistě ženského pohledu?
Je nebezpečně krásná a dobře to ví. Je křehká a strašně náladová. Chová se tak, jak to považuje za nejlepší pro sebe - ať už je ve hře majetek nebo vášeň. Vše, co dělá, je v souladu s její přirozeností.
Hovoříme o expresionistické hře. Klade to nějaké speciální nároky na herectví?
Nehrajeme Lulu nějak výrazně stylizovaně ani realisticky. Podle textu to vypadá, že Lulu bude na scéně vše okatě prožívat. Ale moje herectví bude postavené na malých nuancích, ať jsou to pohledy či gesta. Máme obrovskou, tmavou impozantní scénu Tomáše Rusína. Každý pohyb na ní hodně hraje a znamená. Je zapotřebí si na to dát pozor. Shodli jsme se s režisérem Martinem Porubjakem, že i když je Lulu takovým emočním středobodem všeho, má jen minimální výlevy.
Jste tři roky členkou HaDivadla, které poslední léta připomínalo rozkymácenou lodičku. Jak to vnímáte vy?
Rozkymácenost spíš vnímám skrz hledání repertoáru, který by přesně zapadl do velkého prostoru bývalého kina a svým způsobem by navázal na poetiku HaDivadla. Zevnitř souboru to tak necítím. Mně je tady se starší gardou velmi dobře. To není soubor nějakých rebelů, kteří nechtějí pracovat a jenom měnit šéfy.
Váš stávající partner a výrazný herec Václav Neužil však z tohoto napjatého prostředí odešel do Prahy. Vy po ní nešilháte?
Já už jednou v Praze byla, a to půl roku v Divadle Na Fidlovačce. Ale jelikož v té době byl ještě Václav v Brně, přijala jsem nabídku jít do HaDivadla. Navíc mi vyhovuje styl divadla, jaké se tu dělá. Praha pro mne nyní není prioritou.
Spousta vašich generačních kolegyň už prodala svou tvář televizním seriálům. Proč jste to nezkusila vy?
Já nabídky zatím odmítala. Nemám potřebu být vidět v televizi a novinách. Chci být vnímána přes dobrou divadelní práci. Televizní seriál se vyrábí jako na běžícím pásu, a to mě momentálně nezajímá. Samozřejmě chápu ty, kteří se seriálům propůjčili, v dnešní době se nějak uživit musíte, zejména když máte rodinu. A já jsem ještě svobodná a bezdětná...
