Hned napoprvé měli organizátoři většinou šťastnou ruku. Přivezli nadpozemský "hlas duše" italské sopranistky Sary Mingardo, "vypravěčské" schopnosti finského tenoristy Topiho Lehtipuua a na závěr sopranistku Véronique Gens, která přinesla noblesu, hřejivou lyriku a nadto krásnou francouzštinu.
Program byl složen z Mozarta, Myslivečka a Glucka. Právě dvě árie z Gluckovy opery Ifigenie na Tauridě udělaly nejsilnější dojem. Kultivovaně přednesené Mozartovy koncertní árie stvrdily pověst ceněné mozartovské pěvkyně, zařazovat Myslivečka však už nebylo nutné. V Olympiádě bylo v hlase přece jen slyšet přílišné napětí.
Nic jsem nevěděla
Véronique Gens běžně zpívá s barokními i moderními orchestry. "V jistém smyslu je však pro mne příjemnější vystupovat se soubory dobových nástrojů. Mám moc ráda jejich zvuk, u Mozarta člověk cítí, že hudba byla psaná přímo pro ně," řekla před koncertem iDnes.
K barokní hudbě se dostala náhodou. V rodině byli lékaři, sama chtěla být učitelkou, nebo překladatelkou. Zpívat se učila pro zábavu, až jí učitelka řekla, že dirigent William Christie, šéf souboru Les Arts Florissants, hledá mladé zpěváky. "O žádném Christiem jsem předtím neslyšela, nic jsem netušila o barokní hudbě." Zkoušky udělala, soubor objevující ve Francii barokní hudbu získal finance od vlády a Gens se stala zpěvačkou.
Ve Vídni zpívala v Gluckově opeře Alceste, v níž potkala Adama Plachetku. "Má krásný hlas a je moc milý kolega," směje se poslední hvězda prvního ročníku. Cyklus vstoupí do druhého ročníku 29. října se sopranistkou Martinou Jankovou.
