Stejně jako německý autor Wolfgang Sreter, stal se i Hule v rámci stifterovských oslav o minulém víkendu jedním z "flying stifters" – účastníků seskoku padákem nad Lipnem a následného osamělého putování šumavskými lesy, které završil knihou Šumavou za Adalbertem Stifterem.
Po adrenalinové části své anabáze, kdy v tandemu skákal přímo z podvozku letadla, se Hule vypravil na zříceninu Vítkova hrádku ze třináctého století. K němu se vztahuje Stifterův román Vítek. Hule se však na cestu vybavil povídkou Hvozd a novelou Z kroniky našeho rodu, které považuje za nejzajímavější. Dále směřoval k hraniční hoře Smrčina (1332 m).
"Panují spory, zda tam bude lyžařský areál, nebo ne, a mezitím se vytrvale těží: traktory lámou horu v půli. Byl to traumatický zážitek," poznamenává Hule. Odtud se vydal na horu Plechý, pod jehož vrcholem, v blízkosti Stifterova čtrnáctimetrového pomníku-obelisku, se utábořil.
Pohled na suché lesy ho rozesmutněl. "Stifterův odkaz je živý, ale lesy kolem jeho památníku mrtvé," dodává Hule. Ze Šumavy vůbec má ambivalentní pocity: "Na jedné straně cítím velký obdiv k její neopakovatelné scenérii, na druhé straně bezradnost, co s tím – zda do krajiny lze pustit více civilizace, nebo ji nechat takhle zakonzervovanou. V knize odpovídám Stifterovými ústy," podotýká.
Na své čtyřdenní cestě, která obnášela i návštěvu Stifterova rodiště v Horní Plané, byl Hule živ jen z tzv. kopějkového balíčku chleba, salámu a rumu. Své zážitky pečlivě zapisoval, text odevzdal v sobotu odpoledne tiskárně v Českých Budějovicích, která stihla přes noc vypravit knihu. Hule ji představil v neděli v Kramolínu nad Lipnem za účasti zejména rakouských médií.
Bibliofilie Šumavou za Adalbertem Stifterem se prodává za 99 korun. Sedmdesátistránková publikace je vybavena Huleovými kresbami a také fotografiemi. Jejich autorkou je dívka nazývaná Platinka, kterou Hule na Šumavě potkal a stala se jeho múzou.
Knihu, jež by měla měla vyjít i německy, Hule charakterizuje jako "literární cestopis duše". Prolínají se tu ukázky ze Stifterova díla a Huleovy poťouchlé čtenářské komentáře, pocity ze šumavské přírody i úvahy nad současnou civilizací. "Všechno, co potřebujeme k životu, nosíme na zádech, a to další je nadbytečné," rozjímá Hule.
