Herec Hugh O'Conor ve Zlíně

Herec Hugh O'Conor ve Zlíně | foto: Dalibor Glück, MAFRA

O'Conor z Čokolády: Být sám sobě šéfem je fajn. Nevyhodíte se

  • 2
V davu byste ho možná přehlédli, protože není žádný čahoun. Ale když se zadíváte pozorněji, jedním detailem se od Čechů liší: nakažlivým úsměvem. "Irové jsou zkrátka národ, kterému se ne úplně vždy dařilo. A tak se naučili mávnout rukou, usmát se a jít dál," zamyslel se Hugh O'Conor po setkání s novináři.

To máme ostatně jako národy dost podobné, naši hrdinové totiž nejsou žádní spasitelé planety. "Vážně? Tak toho máme hodně společného," zaradoval se, když zjistil, že mezi divácky populární tituly patří Příběhy obyčejného šílenství, Návrat idiota nebo Samotáři.

"Víte, já vždycky hrál samé pošuky nebo divné kámoše hlavních hrdinů. V filmu Je třeba zabít Bona jsem taky pěkně protivný," připomíná roli šťouravého hudebního novináře z irského snímku, který na festivalu uvedl sám filmový Bono, herec Martin McCann.

Herec Hugh O'Conor ve Zlíně

"Američané mají své superhrdiny. Jenže by si měli uvědomit, že ti zachraňují třeba nás, Iry. A teď vím, že i vás," bavil se tou myšlenkou. Proč tedy v ostrovní tvorbě převažuje tolik smutných podivínů, když jsou Irové považováni za veselý národ, který si nenechá ujít žádný večírek?

"Je snazší s nimi sympatizovat. Když nejste v pohodě, vlastně vám udělá radost, že najdete většího chudáka, i když je jen na plátně," nabízí jedno z možných řešení herec, jehož diváci znají především z filmů Lamb, kde hrál s Liamem Neesonem, a Moje levá noha, v němž exceloval Daniel Day-Lewis.

Jiným se jeho tvář vybaví díky Čokoládě s Juliette Binocheovou v roli tajemné cukrářky Vianne. Přestože v této době připravuje seriál pro BBC, v němž hraje právníka, a točí o záchraně Titaniku, zároveň stíhá režírovat. Hlavně sám sebe. "Je to zvláštní a vlastně skvělé. Nemůžete se vyhodit. Užívám si to," dodává.

Očividně si užívá i návštěvu Zlína. "Byl jsem několikrát pracovně v Praze, i tady se mi moc líbí. Pivo máte lepší, ale my zase máme guinness," hodnotí návštěvu.

A co si kromě vřelého přijetí bude ještě pamatovat na cestě domů? "Slivovici, to byla síla," vystřelí. A opět s úsměvem.