Tady je to přinejmenším u jedné písně jinak.
V jediném rozhovoru, který k desce zpěvačka dala, hovoří o uhlazené a na střapatou Tinu elegantní melodii Open Arms jako o skladbě, která ukazuje směr, jímž by se stará, ale donedávna ještě expresivní soulová zpěvačka a rockerka měla po padesáti letech své kariéry dále ubírat.
Nový směr potvrzuje i další méně známá píseň Great Spirits, kterou pro ni napsal před rokem do dětského filmu Phil Collins.
Skladba však trpí pro film možná potřebnou, ale při samostatném poslechu nesmyslnou smyčcovou mezihrou. Také v ní přidává vždy řízná Tina Turner do svého projevu některé jemnější momenty.
I když nové skladby dostávají víc popový nádech, nelze říci, že by jí nový styl neslušel. Sama zpěvačka se však v rozhovoru zmiňuje o tom, jak v posledních letech těžko nacházela pro svůj repertoár skladby, za nimiž by si stoprocentně stála.
To potvrzují i další nové písně Complicated Disaster a Something Special. Proti jejím největším hitům jsou to jen průměrné písně.
All The Best se snaží zachytit především její osmdesátá a devadesátá léta, ale občas sáhne i do vzdálenější minulosti. Ne vždy to však jsou originální verze, což platí hlavně o River Deep - Mountain High a Proud Mary.
Provedení ze začátku devadesátých let nejsou sice tak strhující jako dávné verze, ale mnohem víc vyhovují modernímu zvuku remasterovaných nahrávek. Na desce je i jedno neobvyklé poděkování.
Nečekaně zařazený duet Tonight se dříve objevoval jen na deskách Davida Bowieho. Tina tím chtěla dát najevo, že se dodnes cítí Bowiemu zavázaná za to, že to byl on, kdo pomohl jejímu slavnému comebacku v roce 1984, když se za ni jako „za nejlepší zpěvačku na světě“ u vydavatele přimluvil.
Z nepochopitelných důvodů vyšla dvoudisková kompilace před Vánocemi jen v Evropě. Navíc to není její jediná kompilace na trhu. Žádná z nich však není tak zevrubná a tak zvukově naleštěná jako All The Best.
