Předcházející Hudební glosář najdete zde
Z videoklipu Stand By Me z projektu Songs Around The World (Grandpa Elliott)
Tomuto glosáři bývá občas vyčítán přílišný negativismus. Tak pro tentokrát něco pozitivního. Přítel ze Slovenska mi dneska ráno poslal odkaz a z toho, co se mi na něj nařetězilo, jsem doteď paf. Omlouvám se notorickým webovým surfařům, ti to určitě znají, mně to ale doposud unikalo. Mluvím o charitativním projektu Playing For Change a zejména jeho složce Songs Around The World.
Ten je postaven na principu, že muzikanti z různých zemí i světadílů za pomoci na sebe postupně vrstvených stop hrají jednu písničku a výsledek je jedna velká "světová kapela". Hrají se obecně známé songy, třeba Stand by Me Bena E. Kinga, Redemption Song a One Love Boba Marleyho, Imagine Johna Lennona nebo Gimme Shelter Rolling Stones. V klipech se objevují hudebníci "z lidu" i hvězdy jako je Bono, Manu Chao, slavní bluesmani Taj Mahal a Keb' Mo', milé je, když tatínkovu písničku zpívá Stephen Marley. Kuriózních a přitom silných hudebních zážitků je tu nepočítaně, sitár a tabla v reggae jsou jen jedním z nich. Všeobjímající pocit, že hudba snad opravdu může spojovat národy, je všudypřítomný. A klidně si myslete, že jsem ňákej zastydlej hipík.
Mick Jagger při ceremoniálu předávání Grammy za rok 2010
Je 26. července 1948. V rodinném domě v Dartfordu v anglickém hrabství Kent zrovna sfoukává za zpěvu písničky Happy Birthday svých okolostojících příbuzných pátou svíčku z narozeninového dortu malý Michael. Nějakých tisíc kilometrů odsud vzdušnou čarou právě přichází na svět v jedné z pražských porodnic chlapeček, kterému rodiče dávají jméno Luboš. Zatímco Michaela, po příchodu na základní školu zásadně zvaného Mike a posléze Mick, čeká celosvětová hvězdná kariéra po boku spolužáka, jistého Keithe, Luboš bude od čtrnácti let, kdy si koupí první kytaru, pilně cvičit, aby se stal jedním z nejuznávanějších mistrů tohoto nástroje v Československu, posléze České republice. Pánům Jaggerovi a Andrštovi opožděně gratulujeme k narozeninám a říkáme si - jak by jim to asi hrálo společně?
Paul Anka
A když jsme u těch oslav, právě dnes se dožívá sedmdesátky Paul Anka, jehož dva nejhlubší zářezy do pažby v dějinách popmusic nesou název My Way a Diana. Druhá jmenovaná je coby "Dajána", jak známo, jednou z nejprovařenějších odrhovaček všemožných sešlostí s kytarou. Snad se protagonista následující historky nebude zlobit, když prásknu, že jsem byl jednoho takového večírku v jakémsi žižkovském klubu přítomen a postupem času pochopitelně došlo i na Dajánu. Z čehož vidíte, že už bylo dost pozdě v noci. Adekvátně pokročilé hodině vypadala i "hudební produkce", na které se podílelo několik účastníků. Žádný z nich nebyl schopen dát dohromady celý text písničky a dokonce i ty čtyři akordy byly trochu problém. Když tu najednou pozdvihl hlavu v koutě sedící Josef Janíček, klávesista a zakládající člen Plastic People Of The Universe, půjčil si kytaru a vyšvihl tak bravurní Dajánu, že všichni latentní kotlíkáři jen valili oči. A pak že chlápci z undergroundu nejsou romantici!
