Střih: je deset hodin večer a Apocalyptica právě dohrála poslední přídavek. Čtyři cellisté a bubeník se objímají, jako by vyhráli fotbalový zápas sezony, a uznale děkují dvěma tisícům ječících fanoušků. Apocalyptica v Praze zvítězila.
Bylo to jasné už od třetí písničky, slavné One z repertoáru Metalliky. Zprvu něžné tahy smyčcem najednou ustaly a cella se rozburácela jako elektrické kytary. Dva blonďáci, kapelník Eicca Toppinen s benjamínkem Perttu Kivilaakso, házeli dlouhé vlasy do strun a bez mikrofonů řvali text do prvních řad.
Povedla se i další předělávka, nářez Refuse/Resist od metalových Slayer. Kdo viděl Finy poprvé, pochopil, co znamená "ztrestat nástroj" - zvlášť oba blonďáci tancovali s violoncelly po pódiu a bez milosti do nich mlátili. Teprve pak přišla na řadu nová deska a publikum se chytlo při vzrušující skladbě Toreador II, kterou nasamplované bicí hnaly jako naštvaného býka.
Rytmus běžel dál, ale hudebníci odešli na dvě minuty do zákulisí. Do barevné mlhy se vrátili jako skuteční rockeři - Kivilaakso svlečený do půl těla a Toppinen jen v tílku.
Pak přišlo slabé místo, nová balada Faraway. Do předem natočeného piana se tklivá violoncella lepila jako přeslazená kaše a Apocalyptica v tu chvíli sklouzla ke kýči. Vše zachránilo překvapení - technici odkryli bednu, ve které seděl skvělý bubeník Sami Kuoppamaki.
Teprve teď začal skutečný metal, nastupující s hitem Path, úvodní skladbou desky Cult z roku 2000. Potom aplaus přivítal klasiku Nothing Else Matters (původně opět od Metalliky), a nakonec smršť Inquisition Symphony, jejíž originál vyznávají fanoušci Sepultury.
Ke spokojenosti pomohlo i příjemné zjištění, že je v sále překvapivě slušný zvuk i klimatizace. Kéž tedy Apocalyptica přijede brzy znovu. Nebo lépe, kéž přiveze alespoň kvůli několika skladbám dobrého zpěváka. S ním bude ještě zajímavější.
 Apocalyptica v Praze. (Veletržní palác, 22. února 2003). |
 Apocalyptica - Veletržní palác Praha (22. února 2003) |
 Apocalyptica v Praze. (Veletržní palác, 22. února 2003). |
