Kmotrem desky bude Boleslav Polívka a váš otec Radoslav Brzobohatý. Čím jste je získal?
Byla to samozřejmě troufalost, ale odvahu nám dodalo, že jsme Bolkovi letos v létě hráli na královském dvoře na pětapadesátinách a on naštěstí s rolí kmotra souhlasil. Tátovi jsme shodou okolností zahráli nedávno na narozeninách. Navíc na desce Akt v jedné skladbě účinkuje, nebyl problém ho o kmotrovství požádat.
Muzika kapely Bůhví je rozprostřena od Bělehradu po Havanu. Kde leží vaše muzikantské srdce?
Asi v Harlemu! Líbí se mi černošská muzika, mám hodně rád gospely. Měli jsme doma desky Barryho Whitea, Stevieho Wondera, samozřejmě jsem poslouchal i Beatles nebo klasickou hudbu. Já sleduju hodně hudebních žánrů. Čím víc poznávám, tím víc věcí mě zajímá. Můj obzor se stále rozšiřuje. A černošská muzika je mi hodně blízká.
Vašich aktivit je poměrně dost. Neutopíte se v tom?
Asi to vypadá jako schizofrenie, ale pro mě to tak není. Když píšu pro Bůhví, nasaju atmosféru kapely. Pokud chci dělat r'n'b, nechám se inspirovat černošskou hudbou. Je to v klidu, zvládám to a baví mě to.
Čím vás zaujal Compay Segundo, pro kterého jste napsal píseň?
Viděl jsem ho ve filmu Buena Vista Social Club. Segundo hrál na tres, to je speciální kubánská kytara. Uchvátil mě také pianista Rubén Gonzáles, kterému jsem chtěl věnovat další písničku. Ale kluci z kapely Bůhví namítali, že kubánských věcí už máme dost a že bych si mohl dát trochu pauzu. Gonzáles byl jeden z nejlepších pianistů, bohužel zemřel. Segundo mi přišel nejzajímavější ze všech muzikantů kolem projektu Buena Vista Social Club. Zaujal mě jako osobnost.
Kam se pod všemi těmito vlivy bude ubírat tvorba skupiny Bůhví?
Uvidíme. Než bychom všechny vlivy vyjmenovávali, vymysleli jsme si pro sebe vlastní škatulku - czech world music. Děláme všechno možné, ale po svém. Nic mi totiž nepřipadá trapnější než se urputně snažit hrát jako někdo. Jako Kubánci nebo Rusové, když Kubánci ani Rusové nejsme. Proto se k jejich muzice vždycky snažíme něco dodat.
Jaké písničky jste napsal pro Sámera Issu?
Sámerovi jsem psal písničky přímo na tělo. Skládal jsem je s tím, že je bude zpívat právě on. Máme výhodu, že se na muzice shodneme. Sámer chce dělat rhythm&blues, muziku, která mě baví. Je osobností, jež může prosadit tento styl, který u nás zatím rádia spíš přehlížejí. Posluchači za ním půjdou. Všichni chceme, aby ta deska byla dobrá.
Budete se podílet na nahrávání jeho desky?
Momentálně jsem v kontaktu s americkým producentem desky a domlouváme se na schůzce.
Populární hudbu v Česku je podle vás třeba změnit či někam posunout. Jak si představujete takovou sametovou revoluci?
Náš hudební trh by se mohl posunout jinam díky novým interpretům, a to nejen těm ze soutěže Česko hledá SuperStar. Doufám, že to přijde. Nechci tvrdit, že všichni, kteří píšou muziku v českém showbyznysu, jsou špatní. Já před všemi smekám a vážím si jich, některých míň a jiných víc. Ale myslím si, že domácí scéna potřebuje oživit, omladit, pozměnit.
Na začátku devadesátých let se řada lidí těšila, že nastoupí nový pop. Nic takového se nestalo, ale vrátili se osvědčení matadoři. Nyní bude proměna možná?
Něco se přece jen objevilo. Lucie udělala skvělé písně, přišli Supporti, Dan Bárta nebo Roman Holý. Je dobře, že tu jsou, ale bylo by lepší, aby se toho dělo víc a přišla nějaká vlna. Zatím to byly jen vlnky, které nezmění řád zaběhlých věcí. Já mám pocit, že teď je příležitost něco udělat a že všechna muzika Monkey Business, J.A.R. nebo Dana Bárty se k tomu přirozeně připojí. Máme na to. Češi byli vždycky výborní muzikanti. Sám znám aspoň čtyři klavíristy, kteří se mohou srovnávat se světovými hvězdami. Jsou tu, ale jezdí do zahraničí, protože doma nemají příležitost.
