Rozhodně jsem si to nechtěl usyslit pro sebe – Over And Over jsem hrál všude: nejlepší track letošního roku.
Když vás obtížím informací, že se tu kongeniálně plemení Aphex Twin, Bangalter, Felix Da Housecat nebo Kings Of Convenience, Air produkovaní Enem, nejspíš nepochopíte vůbec nic.
Že Hot Chip, původně skoro parodická parta velice londýnsky ošklivých hochů, musí sami zírat, jak skutečnými se stali, vám pak pomůže leda k přelistování na sport.
Hot Chip, s ironií, s ujetostí My Little Pony (to je ten růžovej lichokopytnickej kamarád Barbie) a s lehkostí vlastní jeho inteligenci, překročili to, co nabízela evoluce elektroniky. Disko balady, electro pop, syntezátory, zvonkohry i něžné breakbeaty.
Z jedné strany vybíhá taneční repetitivnost, z druhé sotva slyšitelné bublání glitchových netopýrů, cituplnost a hippiovství weird folkotroniky, která nosí srdce pověšené před sebou, jako moderátorka Aiva v (již neexistujícím) Paskvilu kameru. Pořád dost abstraktní, co?
Sentiment a napětí. Hořkosladkost, slzy. Nevíte, jestli jsou od smíchu, z euforie, smutku nebo prostě kvůli dojetí. Proto všichni šermují v recenzích s humanitou jako takovou, té se Hot Chip dotkli. "I’m looking for a hope for my malfunctioning being."
Je to deska plná pochopení. Všichni tančí, "all in the name of what we’re not sure". A taky je tu melancholie. Jaro, když vám o Vánocích někdo umřel. Máte pocit, že vás ta ambivalence roztrhá. Tedy podle mě.
HOT CHIP - The Warning
EMI Music, délka CD 51:27
