Najít přesný výraz pro tuto hru není zase tak jednoduché. Hudební performance s vizuálním efekty, koncert s vyprávěním příběhu? Nejspíš ano.
Performance vzniklo na podkladě textu mladého autora Ivana Vyrypajeva. Play-list hry odstartuje následující Prolog.
Žila byla dívka Saša. Narodila se v 70. letech 20. století ve velkém městě. Chodila do školy, studovala na univerzitě, potom si vzala člověka, kterého měla ráda.
Žil byl kluk Alexandr. Narodil se v 70. letech 20. století ve velkém městě. Chodil do školy, studoval na univerzitě, rodinu neměl. A přišlo 21. století. Tak to jsou Saša a Saša, lidé třetího tisíciletí.
Pak na pódium - spíše taneční parket - postupně zamíří osm performanů, kteří rapují, tančí a svíjejí se v rytmech hudby. A do toho odkrývají příběh o Saše a Sašovi, o nedostatku kyslíku v současném světě, nastavují zrcadlo všem a všemu.
Zazní výkřiky o lidském sobectví, ztrátě iluzí, bezohlednosti, pasivitě, pohodlnosti, průměrnosti i devalvaci hlubokého citu. Nechybí aluze k biblickým tématům, hrůzám terorismu, válkám, ani k útokům během 11. září. Jsou chvíle, kdy člověk neví, kdy se zasmát, nebo spíš ztuhnout napětím.
Je škoda, že v návalu slovního průjmu některé zajímavé myšlenky letmo zazní a prchnou do prázdna.
Herecké výkony jednotlivých protagonistů jsou vesměs vyrovnané, nikdo neexceluje, nikdo se jen jako slabý článek nepřiživuje na ostatních. Každý svým specifickým výrazem zaujme a osloví po svém. Velkým plusem představení je hudební a vizuální složka.
Snad nad těmi kýčovitě laděnými patetickými výkřiky o vlastní existenci v závěru představení divák nejednou zaskřípe chrupem. Jenže pokud to překousne, je pro něj netradiční představení docela milým přínosem.
