Svazek věnovaný přehlídce amatérských divadelníků uspořádala Jaroslava Suchomelová. Teatrolog František Černý se v jeho úvodu vrací k okolnostem založení Jiráskova Hronova, jeho předválečné historii a připomíná rovněž výjimečnou tradici ochotnického hnutí ve východočeském regionu. Dále je tu například stať Jana Císaře Vzestupy a pády amatérského divadla a Lenka Lázňovská se zabývá amatérskou divadelní tvorbou v mezinárodních souvislostech.
Milan Strotzer se vrací do festivalové historie v souvislosti s různými dílnami, jež se pro ochotníky pořádaly dokonce již před vznikem přehlídky ve dvacátých letech. Cenné jsou i charakteristiky ročníků festivalu z let 1970-1999; poslední desetiletí je navíc připomenuto ukázkami z tisku a souborem fotografií. Publikací prochází anketa na téma, jak bude vypadat amatérské divadlo ve třetím tisíciletí.
Sborník z jiráskovské konference výstižně charakterizuje příspěvek Stanislava Másla nazvaný Alois Jirásek - dnes už odepsaný spisovatel? Účastníci setkání se zabývali otázkou, co je z Jiráskova díla ještě živé, a vynesli na světlo neznámé aspekty z jeho života. František Kautman například připomněl paradoxní vztah spisovatele a Zdeňka Nejedlého, jehož nabídky k pomoci s korekturami spisů Jirásek vytrvale odmítal.
Když pak po válce Nejedlý řídil vydávání díla ve statisícových nákladech, svévolně ho upravoval: škrtal nábožensky laděné partie a slovo Bůh přepisoval s malým písmenem. Inspirující mohou být úvahy Františka Černého o aktuálnosti hry Emigrant. Jaroslava Janáčková se pak zabývala soukromým životem spisovatele; otištěno je i sedm dopisů. Citovány jsou zde rovněž některé názory Jiráskových současníků - včetně Fučíka, F. X. Šaldy či Jana Wericha, který mu prý přiznal invenci špičkového hollywoodského scenáristy.
| Co přináší sborník o mistru Aloisovi |
FRANTIŠEK KAUTMAN
A tak se stalo něco podivuhodného: národně - demokratický senátor, zásadní antibolševik (...) se náhle stal normou současné komunistické literatury, ba přímo páteří stranické filosofie českých dějin. Byla to oboustranně výhodná dohoda: strana Nejedlému povolila Jiráska a on jí na oplátku připravil Jiráska ke "strávení".
JOSEF RODR
Milan Kundera ve svém vančurovském eseji Umění románu (1961) rozpitval jednu jezdeckou scenérii z Jiráskova románu Proti všem. Na rozdíl od Vančurových bleskových charakteristik rodiny Horvátů počítá Jirásek každému bezmála všechny chlupy na bradě i na čepici, takže prý až dodatečně po přečtení celé pasáže si můžeme poskládat celkový obraz či událost.
F. X. ŠALDA
Oslava šedesátých narozenin Jiráskových českou veřejností byla jistě milou podívanou všem, kdož věří ještě významu literatury v národním životě. (...) Dílo Jiráskovo jest, jak se říká, populární: působí v přítomnosti; všecky vzněty i podněty slovesné, umělecké, národní, které jsou v něm obsaženy, stravují se a vyčerpávají již dnešním čtenářstvem. A jsou i, kdož pochybují, že účinnost jich na vzdálenější budoucnost bude se stupňovati. Buď tomu tak, buď onak: v jednom shodujeme se a shodneme se všichni: že Jirásek dal do svého díla všecku svou lásku, všecku svou sílu, všecku svou mravní energii; že stojí za ním celý muž a umělec pěkné svědomitosti a opravdovosti. A to také opravdu stačí. Jen blázen dává víc, než má...
