"České amatérské divadlo se tak mohlo konfrontovat s divadlem jinojazyčným, jinonárodním, zkrátka jiným," míní kritik Vladimír Hulec. A diváci se prý učí vnímat a chápat nezvyklý divadelní jazyk a přístup k dramatické látce. "A to je krok k toleranci."
Tolerance ostatně k hronovskému publiku patří. Na jedné straně ocenilo seniorskou sekci královéhradeckého souboru Jesličky za tradiční nastudování hořké komedie Podzimní koncert a na straně druhé nadšeně tleskalo výtvarně a pohybově stylizovanému pojetí adaptace Hviezdoslavovy básně Hájnikova žena, kterou přivezl ansámbl V.S.O.P. Hviezdoslav z Dolného Kubína. Značnou pozornost vzbudilo i Spolčení Dramatického činění PRASETAUN z Dětského výchovného ústavu v Jihlavě s projektem Skupinka. K nejúspěšnějším patřila i loutková komedie Zachraňte vojína Kuřátko v podání Tatrmanů ze Sudoměřic u Bechyně. Její autor a režisér Josef Brůček propojil inspiraci Spielbergovým filmem Zachraňte vojína Ryana a Hrubínovou básní Kuřátko a obilí. Brůčkův vojín ve válečné vřavě zachrání ztracené dítě, aby se pak pustil do boje s atomovým hřibem.
Většina představení byla vyprodána ještě před zahájením přehlídky. Podstatnou část publika tvoří mladí lidé okolo dvaceti let, kteří přijíždějí do dílen vedených profesionálními i amatérskými divadelníky; letos jich bylo na dvě stě padesát. V jedno velké divadlo se ovšem během festivalu proměnilo prakticky celé město. Ulicemi pochodovaly mažoretky, dechové kapely i garda ostrostřelců, šermíři předváděli bitky, v parku hrály rockové kapely a s noční pouliční produkci Tanec ohně se představil polský Zywy teatr.
"Na evropské amatérské scéně, alespoň v té části, kterou znám, patří setkání divadelníků v Hronově na nejpřednější místo," konstatoval Franz-Josef Witting z Německa. Prý na něho také zapůsobilo, kolik lidí zabývajících se jinak profesionálním divadlem se po celou přehlídku věnuje amatérům.
Rozhovor s Milanem Uhdem
Politickou hru už nikdy nenapíšu, říká Milan Uhde
Dramatik Milan Uhde jezdil na Jiráskův Hronov v době, kdy se pohyboval ve vrcholné politice, a festivalu zůstal věrný i nyní, kdy se vrátil ke spisovatelské profesi. "Považuji se původem za ochotníka," objasňuje svůj vztah k amatérskému divadlu. "Začínal jsem v roce 1960 jako dramaturg brněnského Divadla X - což bylo divadlo poezie." Pro brněnský soubor psal také své první scénické pokusy - pásma poezie kombinovaná s prózou. "A také jsem v tom divadle poznal jistou slečnu, kterou jsem si vzal a která se mnou vydržela dodneška. Kromě toho jsem členem čestného festivalového výboru Jiráskova Hronova."
V čem podle vás dnes spočívá svébytnost amatérského divadla?
Nesmírně zesílila jeho experimentální větev. Když jsme přišli s divadlem poezie, tak nám někteří staří ochotníci říkali: Je to hezký, chlapci, ale vy k nám nepatříte. My hrajeme Lucernu a Otce a divadlo poezie patří do recitace. A dnes jsou kvalitativně nejsilnější ty soubory, které přinášejí riskantní, ambiciózní nápady; třeba i nedotažené. České ochotnické divadlo do světové války se výrazně orientovalo na minulost, na upevňování hodnot a tradic. Kdežto dnes se dere všemi póry amatérského divadla prožitek současnosti a mně připadá, že jde o důsledek svobody, důsledek toho, že už se nebojíme o národní existenci. Bojíme se o některé jiné věci - aby člověk zůstal člověkem, aby se na této planetě žilo lidsky. A amatérské divadlo, které je svobodné, to citlivě zaznamenává. Mám z toho nesmírnou radost. Jsem zvědavý, co udělá třeba Ořechovské divadlo, podobně jako mě zajímá, s čím přijde Zábradlí nebo Provázek. Amatérské divadlo kvalitativně kvete.
Po listopadu 1989 jste odešel od rozepsané divadelní hry do politiky. Jak na své rozhodnutí nahlížíte s odstupem času?
Nemohl jsem do politiky nejít. Už proto, že tam byli mí kamarádi. A je to, jako když jste doma a vidíte, že dva vaši kamarádi dostávají nářez od deseti chlapíků; je to sice trošku nepřesný příklad, ale tak mi to připadalo. Nemůžete z okna volat: Chlapci, to je dobrý, já si teď dopíšu svou hru. Na mě tehdy situace promluvila tak, že je důležitější jít do politiky. Já jsem byl politikou vždy posedlý. Vezměte si mou desítku her a zjistíte, že bez výkladu politické situace nejsou některé srozumitelné. Musel jsem si to v politice vyzkoušet, abych se definitivně ze své dramatické, divadelnické posedlosti politikou vyléčil. A ručím vám za to, že politickou hru už nenapíšu.
Choval byste se dnes jako politik jinak?
Spoustu věcí bych dnes v politice jinak řešil, ale zásadně jinak bych se nechoval. Zase bych v devadesátém osmém roce odešel z ODS a odešel bych i z politiky. Když nemohu dělat to, co chci a co považuji jako politik za správné, tak mám odejít. Ale nevstupoval už bych do Unie svobody - to byl fatální omyl, za který jsem taky zaplatil. Tahle nedůslednost byla vnějším projevem toho, že jsem nevěděl, co dělat. A pochopil jsem, že politik, který neví co dělat, má odejít.
Zmínil jste se o tom, že jste se vrátil ke hře, kterou jste opustil rozepsanou v devadesátém roce. Jak se jmenuje?
Měla několik názvů, ten poslední je Pohádky černého domu. Černý dům je normální rodinný domek a zračí se v něm několik pokolení, která v něm žila, včetně protektorátního. Hra se odehrává zhruba v roce 1992 a současní obyvatelé zjišťují, že ten dům promlouvá do lidských osudů neuvěřitelným způsobem. Někteří si to nepřipouštějí a říkají, že jsou to jen pohádky... Je tam závažná ženská role, kterou - jak si představuji - by nejlépe z českých hereček mohla zahrát Marta Vančurová. Už tu hru přepisuji asi počtvrté a nedávám ji zatím z ruky. Pevně ale věřím, že v září nadejde okamžik, kdy ji konečně předám Jiřímu Menzelovi na Vinohradech, který už asi šestkrát avizoval, že ji dostane.
Před časem vyšla první kniha vašich dramatických textů a nyní chystáte další.
Jmenuje se Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou. Tam budou hry jako Pohádka máje, Balada a dalších asi sedm nebo osm textů, které jsem psal pod cizím jménem. Měla by vyjít v Atlantisu příští rok. A teď už mi zbývá jedině udělat muzikál pro Donutila.
Něco jako Balada pro banditu II?
Hry pro Provázek jsem psal s vědomím, že ty hlavní role bude hrát právě "Dóňa". A tak jsem si řekl, že zkusím své štěstí junácké počtvrté. Téma je to ale intimní - osud třicetileté ženy, která má tak hodného muže, že ji až štve. Ona touží po muži s jiskrou, který by třeba nebyl ani tak hodný. A právě takového potká. Zanechá tedy svého muže, rozbije rodinu, jednu ze dvou dcer vezme s sebou. Ale běda - ten nový muž má sice jiskru, ale má i jiné, skrytější vlastnosti a nedá se s ním žít.
Na stole máte prý i další rozepsaný seriál...
Jde o televizní seriál na téma Michelup a motocykl. Třináct dílů po sedmadvaceti minutách, melancholické retro třicátých let. Jmenuje se to Účetní na lovu. Je to práce pro dlouhé zimní večery. Říkám tomu, že mě posedla stařecká psavost.
 Tradičním hudebním pochodem městem a slavnostním shromážděním před divadlem v Hronově začal 12. srpna oficiálně jubilejní 70. ročník festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov. Slavnostnímu průvodu dominovala "kněžna Zahaňská". |
 Ministr kultury Pavel Dostál (vlevo), předsedkyně Senátu Libuše Benešová a bývalý ministr kultury Milan Uhde byli přítomni slavnostnímu zahájení jubilejního 70. ročníku festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov, které se uskutečnilo 12. srpna v Hronově. |
 Tradičním hudebním pochodem městem a slavnostním shromážděním před divadlem v Hronově začal 12. srpna oficiálně jubilejní 70. ročník festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov. Slavnostnímu průvodu dominovala "kněžna Zahaňská". |
