Odpověď dramatičky Ivy Klestilové a režijního tandemu Skutr (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) je taková: hrdiny jsou obyčejní lidé, denně vzdorující tlakům civilizace a velkoměsta.
Oba režiséry nadto ještě lákala možnost pohrát si s divadelní konvencí v dočasně postaveném, experimentálním prostoru, ve kterém se však hlediště i jeviště počnou chovat stylizovaně, jak se na divadlo sluší a patří. Své hrdiny Skutři pustili do divadla přímo z ostrůvku tramvajové zastávky.
Hra s konvencí funguje: s jakým napětím pozoruje obecenstvo přes částečně otevřenou čelní stěnu každodenní dramátka ulice a čeká, odkud a v jaké situaci se z ruchu vyloupnou herci! Dokud představitelé pětice charakterů rozehrávají na chodníku drobné improvizace, inscenace funguje jakoby sama o sobě. Když se však přemístí dovnitř ke stylizované tramvajové zastávce, okouzlení končí.
Může za to hlavně text Ivy Klestilové, jenž nenabídl režisérům mnoho možností. Přestože Klestilová nenapsala hru s pevnou strukturou a zápletkou, ale pouze nahozené situace a typy, což je v zásadě typ textů, jež Skutři obvykle inscenují, Trpišovskému s Kukučkou to překvapivě svázalo ruce.
Zdá se, že pro Skutry je výhodnější, když své motivy nacházejí sami. Klestilové text totiž na jeviště přivedl notně omšelá témata. Snad nejvíce klišé o lidech v moderní společnosti vyvstává na postavě dokonalého muže 21. století v podání Davida Matáska: úspěšný, pěstující kult těla, přesto však nešťastný právě tím, jak zoufale se snaží porozumět životu podle instantních rad z časopisů.
Chybí inspirace
Ale ani ostatní typy nenabídly překvapivé výpovědi: Matáskova partnerka v podání Gabriely Pyšné je jaksi zcela mdlá, rozjívená dívenka oblečená jak ve školní uniformě, střižené však podle Vivienne Westwoodové.
Jan Dolanský si v sobě nese trauma malého chlapečka, který se zatoulal mamince na spartakiádě a od té doby se cítí ztracený v celém světě. Jan Novotný pak za starší generaci prezentuje téma nevyrovnání se s minulostí, kdy si většina lidí zadala s režimem. Trpí stigmatem smolaře, který emigroval půl roku před sametovou revolucí.
Skutři s tímto nepříliš inspirativním materiálem podnikli, co se dalo: používají projekci (na scéně tak ožívá iluze mamutího stadionu) a především nechávají promlouvat herce beze slov. Silným místem je pohybem vyjádřený nenaplněný vztah mezi Mladším mužem Davida Matáska a Ženou Gabriely Pyšné.
Skutrům, zdá se, skutečně nejvíc sluší, když si svá témata sestaví sami. Ostatně právě na pěkných pohybových etudách se podíleli osvědčení herci Skutru – tanečnice Adéla Stodolová Laštovková a herec Rostislav Novák.
IVA KLESTILOVÁ - Hrdinové
Národní divadlo – Bouda, Praha, režie kutr. Hrají David Matásek, Jan Dolanský, Gabriela Pyšná, Dora Kršková Terrazas, Jan Novotný. Délka 70 minut.
Hodnocení MF DNES: 
