Hrdinové se vracejí do rodné vesnice

Korejský snímek režiséra Min Boung-huna Není čas na slzy a nejlepší islandský film loňského roku Smích racků režiséra Gudmundssona jsou soutěžními snímky, které budou v mezinárodní premiéře promítnuty v pondělí. První z nich mají návštěvníci festivalu možnost zhlédnout v 18 hodin, druhý o deváté hodině večerní ve Velkém sále hotelu Thermal.

Není čas na slzy (Gwenchana uljima)
Není čas na slzy je korejský snímek režiséra Min Boung-huna. Vypráví o Muhamedovi, jenž je častým návštěvníkem moskevského kasina, a podle toho, jak sebevědomě pokřikuje na číšnici, by se mohlo zdát, že mu přeje štěstí. Opak je však pravdou a Muhamedův obličej se jen protáhne, když zjistí, kolik vlastně prohrál. Neutěšená finanční situace ho přinutí k návratu domů, do vesnice ve střední Asii, kde se jeho krajané domnívají, že udělal v Moskvě velkou kariéru jako houslový virtuos.

Není čas na slzy
Korea, 2001

režie, scénář a kamera Min
Boung-hun
hrají Muhammad Rahimo
hudba Woo Jong-min
původní název Gwenchana uljima
délka 108 minut

 Premiéra na MFF KV - 
8. července 2002
(mezinárodní premiéra)

Jeho lži jsou však brzo odhaleny a matka propukne v pláč, když zjistí, že pouzdro na housle je prázdné, protože i jeho obsah nezdařený syn prohrál. Muhamed se snaží sehnat peníze, aby mohl splatit dluhy, ale ani to se mu nedaří, takže mafiáni jsou mu stále v patách. Zdá se, že je zcela sám, zamotaný do sítě vlastních lží. Je na konci světa a u konce svých sil.

Někdo mu ale každé ráno nechává za oknem vajíčko. Že by projev sympatií či soucitu? Muhamed se smutně dívá na rodnou vesnici a ví, že musí odejít, protože teď ho hledá i policie a lži už nepomohou. Jeho srdce je prázdné a moc by potřeboval, aby mu někdo poklepal na rameno a řekl, že život jde dál a že není čas na slzy... 
 
Min Boung-hun (1969) roce 1998 natočil spolu s tádžickým režisérem Džamšedem Usmonovem celovečerní hraný debut Let včely (Parvozi zanbur), který byl oceněn na řadě mezinárodních festivalů a byl uveden také na MFF Karlovy Vary. K poetice tohoto snímku a také do prostředí střední Asie, kde se Let včely odehrává, se Min Boung-hun vrací i ve svém druhém filmu Není čas na slzy.

Přehled soutěžních snímků najdete ZDE.

O námětu filmu režisér říká: „Během svých cest jsem se zastavil v uhelném revíru. Nocoval jsem v soukromí a syn mých domácích stále opakoval, že by nikdy v dole nepracoval. Byl přesvědčen, že se prosadí v Moskvě jako velký kytarista. Celé dny ale trávil tím, že se opíjel s kamarády. S takovýmto velmi neasijským přístupem k životu se lze čím dále tím častěji setkat i v Koreji", říká Min Boung-hun.

Smích racků (Mávahlátur)
Nejlepší islandský snímek loňského roku Smích racků nás přivádí na počátek padesátých let, kdy se mladá Islanďanka Freya vrací domů ze Spojených států, kam se před časem provdala. Nyní ovdověla a chce se usadit u příbuzných v malé vesničce poblíž Reykjavíku. Freyin příjezd obrátí poklidnou rybářskou usedlost vzhůru nohama.

Smích racků
Island, 2001

scénář a režie Ágúst Gudmundsson
kamera Peter Joachim Krause
hrají Margrét Vilhjálmsdóttir
Ugla Egilsdóttir Heino Ferch
Hilmir Snaer Gudnason
původní název Mávahlátur
délka 104 minuty

 Premiéra na MFF KV - 
8. července 2002
(mezinárodní premiéra)

Záhadná a velice atraktivní Freya se netají tím, že si je vědoma svých očividných ženských předností a že je rozhodnuta jich využít v maximální míře, aby se vymanila z nuzných poměrů, v nichž její rodina žije. Freyiny půvaby okouzlí nejen mladého policistu, ale i většinu mužské populace vesnice, jenže Freya míří výš – Björn Theodor patří k místní honoraci a má se brzy oženit se starostovou dcerou. Zasnoubení však pro Freyu není žádnou překážkou. Je ochotna udělat vše pro to, aby se novou paní jednoho z nejvýstavnějších domů v okolí stala právě ona.

Freyino počínání sledujeme očima jedenáctileté Aggy, která svou starší příbuznou obdivuje a zároveň ji podezírá ze spáchání zločinu. Kdo je Freya? Hrdinka vikingských balad? Pohádková královna? Vražedkyně? Bohyně lásky? Odpovědi na všechny tyto otázky by Agga velmi ráda znala... 
 
Ágúst Gudmundsson (1947) patří mezi renomované islandské režiséry jak v divadle, tak i v oblasti televizní a filmové tvorby. Za svůj celovečerní režijní debut Land and Sons (1980) získal ocenění na MFF v Taormině. Následoval kritiky oceňovaný snímek Viking Outlaw (1981), rockový muzikál On Top (1982), který se na Islandu stal kasovním trhákem, a dále film Golden Sands (1984), za nějž si odnesl Cenu diváků z festivalu v Lübecku.

V roce 1987 natočil pro německou stanici ZDF šestidílný seriál Nonni a Manni. Film The Dance (1998) zasazený do prostředí Faerských ostrovů vynesl Gudmundssonovi Cenu za režii na MFF v Moskvě v roce 1999.

Smích racků byl vyhlášen nejlepším islandským filmem loňského roku a posbíral také většinu národních filmových cen. V současné době pracuje Gudmundsson na přípravách historického velkofilmu King of Iceland zasazeného do roku 1809.

Fotografie ze soutěžního filmu Není čas na slzy.

Fotografie ze soutěžního filmu Smích racků.