Jarchovského filmařské vzdělání a profese jsou na knižním debutu znát: svým tvarem román nemá daleko k takzvané filmové povídce, která může být buď literárním základem, z něhož sám scénář vzniká, anebo naopak následným přepracováním scénáře.
Námět vychází ze skutečné události: čeští manželé za druhé světové války ukryli židovského chlapce a aby co nejvíc odvrátili pozornost německých okupantů, o to nápadněji se zapojili do spolupráce s nimi. "Zajímá nás hranice mezi hrdinstvím a zbabělostí, situace, kdy lidé učiní dobrý skutek, byť z různých důvodů. My jsme zažili sedmdesátá léta, kdy nešlo o život, ale o zaměstnání, studium dětí. Ale kdo v jakékoli mezní situaci jednou pomůže, byť na pět minut, tomu už každé další selhávání půjde hůř a hůř," podotkl Jarchovský ke scénáři loni v květnu, v rozhovoru pro MF DNES. Možná uvažoval obecněji, možná se román v něčem odchyluje od scénáře, každopádně akcenty jsou v knize položeny trochu jinak: zde jde o sarkastický obraz češství, o studii mravů vybavenou programově aktuálním ostnem vůči naší (věčné?) vyčůranosti. Zpočátku střídmě, s komorní vážností vedený příběh se zvolna mění v tragigrotesku.
Hlavní hrdina se příznačně jmenuje Václav Čížek. Před nacisty utíkajícího Davida Weinera ukryje, neboť ten jej přistihl, jak vykrádá dům této odvlečené židovské rodiny, která Čížka kdysi zaměstnávala. Čím více se tenhle malý český člověk zaplétá s okupanty, aby svůj dům "zneviditelnil" - tím silněji se kolem jeho příbytku stahuje německá smyčka. Jenže s přibližujícím se koncem války si Čížkovi chtějí svého Žida za každou cenu udržet, aby měli odbojové body pro příští prověrky postojů za okupace. Neplodný Čížek dokonce vinou spletitých okolností souhlasí - v zájmu přežití musí souhlasit! -, že manželka Marie otěhotní s Davidem Weinerem, a potomek bude na veřejnosti vydáván za plod manželské lásky...
Málokdy je knižní debut napsán s takovou řemeslnou suverenitou, jako Jarchovského krátký román. Úsporné dialogy, zkušeně vystavěné situace, pointy, okamžiky napětí, výstižné popisy ("Ten pohled po ní lezl jako šnek, jenž za sebou zanechává slizkou lesklou stopu... Měla pocit, že každou chvíli bude muset vyskočit za jízdy z vozu, jako by jí někdo pod sedadlem zapálil plynový hořák."). Ve vyprávění průběžně přítomné "vizuální vsuvky" - pěti až desetiřádkové odstavce, jakési kameramanské pokyny pro čtenářovy oči - jsou vcelku pochopitelnou, jen trochu rušivou daní za autorovu scenáristickou průpravu. Vadí mi ale, jak se Petr Jarchovský svou dovedností nechal unést a s jistým dryáčnictvím text rozjel až k "velkému" finále - k lacině vděčné a efektní crazy partii, v níž Marie rodí za asistence manžela, Davida, kolaboranta Prohasky, ruských osvoboditelů. Touto taškařicí jinak subtilní a silný příběh hrubne, ztrácí své rozlišující schopnosti.
Petr Jarchovský: Musíme si pomáhat. Ilustrace Pavel Reisenauer. Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl 1998, 103 stran, náklad 1500 výtisků, cena neuvedena.
Námět vychází ze skutečné události: čeští manželé za druhé světové války ukryli židovského chlapce a aby co nejvíc odvrátili pozornost německých okupantů, o to nápadněji se zapojili do spolupráce s nimi. "Zajímá nás hranice mezi hrdinstvím a zbabělostí, situace, kdy lidé učiní dobrý skutek, byť z různých důvodů. My jsme zažili sedmdesátá léta, kdy nešlo o život, ale o zaměstnání, studium dětí. Ale kdo v jakékoli mezní situaci jednou pomůže, byť na pět minut, tomu už každé další selhávání půjde hůř a hůř," podotkl Jarchovský ke scénáři loni v květnu, v rozhovoru pro MF DNES. Možná uvažoval obecněji, možná se román v něčem odchyluje od scénáře, každopádně akcenty jsou v knize položeny trochu jinak: zde jde o sarkastický obraz češství, o studii mravů vybavenou programově aktuálním ostnem vůči naší (věčné?) vyčůranosti. Zpočátku střídmě, s komorní vážností vedený příběh se zvolna mění v tragigrotesku.
Hlavní hrdina se příznačně jmenuje Václav Čížek. Před nacisty utíkajícího Davida Weinera ukryje, neboť ten jej přistihl, jak vykrádá dům této odvlečené židovské rodiny, která Čížka kdysi zaměstnávala. Čím více se tenhle malý český člověk zaplétá s okupanty, aby svůj dům "zneviditelnil" - tím silněji se kolem jeho příbytku stahuje německá smyčka. Jenže s přibližujícím se koncem války si Čížkovi chtějí svého Žida za každou cenu udržet, aby měli odbojové body pro příští prověrky postojů za okupace. Neplodný Čížek dokonce vinou spletitých okolností souhlasí - v zájmu přežití musí souhlasit! -, že manželka Marie otěhotní s Davidem Weinerem, a potomek bude na veřejnosti vydáván za plod manželské lásky...
Málokdy je knižní debut napsán s takovou řemeslnou suverenitou, jako Jarchovského krátký román. Úsporné dialogy, zkušeně vystavěné situace, pointy, okamžiky napětí, výstižné popisy ("Ten pohled po ní lezl jako šnek, jenž za sebou zanechává slizkou lesklou stopu... Měla pocit, že každou chvíli bude muset vyskočit za jízdy z vozu, jako by jí někdo pod sedadlem zapálil plynový hořák."). Ve vyprávění průběžně přítomné "vizuální vsuvky" - pěti až desetiřádkové odstavce, jakési kameramanské pokyny pro čtenářovy oči - jsou vcelku pochopitelnou, jen trochu rušivou daní za autorovu scenáristickou průpravu. Vadí mi ale, jak se Petr Jarchovský svou dovedností nechal unést a s jistým dryáčnictvím text rozjel až k "velkému" finále - k lacině vděčné a efektní crazy partii, v níž Marie rodí za asistence manžela, Davida, kolaboranta Prohasky, ruských osvoboditelů. Touto taškařicí jinak subtilní a silný příběh hrubne, ztrácí své rozlišující schopnosti.
Petr Jarchovský: Musíme si pomáhat. Ilustrace Pavel Reisenauer. Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl 1998, 103 stran, náklad 1500 výtisků, cena neuvedena.
