Hrdina, velký obřad plný barev

Jedenácti filmům z tuctu stačí malá obrazovka. Ale asijský Hrdina je právě příkladem snímku dvanáctého, který bez obřího plátna umírá, kdežto na něm naopak násobí svou podmanivost. Na podívané nešetřil, proto se nevyplatí šetřit ani na vstupném. Hrdina je jediným velkým čistým obřadem, jejž řídí pohyb, prostor a barvy.

Podobně jako jeho slavný oscarový předchůdce Tygr a drak, také Hrdina se potřebuje zhluboka nadechnout a široce rozmáchnout napříč divákovými smysly, kdežto na ploše televizní krabičky se scvrkne jen ve vrcholnou přehlídku asijského akčního baletu. Oba snímky mají i stejný zdroj - staročínské legendy, ale tím jejich příbuznost končí.

Tygr a drak vítězí onou fantaskní osudovostí na pomezí pohádky a mýtu, balady a romance, a také mistrovským vypravěčstvím tak moderním, že se zdá ulité z jednoho kusu a lehounké jako pápěří. Zato Hrdina, ač v neskutečně působících „létacích“ soubojových scénách prokazuje srovnatelný um, volí jinou cestu.

Obrazem se dotýká vrcholů výtvarného úžasu. Obsahem se přiklání k politické rozpravě o tom, zda špatné tyranské prostředky mohou světit dobré státnické účely. A stavbou se podobá rafinované detektivce s prvky šachové partie. Tu spolu

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

rozehrají vládce a jeho voják, zprvu přijímaný jako hrdina, jenž přemohl královy nepřátele, postupně však odhalovaný coby jeden z možných spiklenců ukládajících o panovníkův život. Proti sjednotiteli Číny stojí mstitelé, v jejichž „frakci“ však panují rozdílné názory na atentát. A tuhle šarádu voják a král společně rozplétají, poznávajíce se navzájem na téměř westernovém půdorysu muže proti muži, z nichž jeden musí nevyhnutelně zemřít.

Hrdina Hong-Kong, Čína, 2003
režie	Yimou Zhang
scénář	Wang Bin Feng Li
kamera	Christopher Doyle Yong Hou
hrají	Jet Li Ziyi Zhang Donnie Yen Tony Leung
hudba	Tan Dun
původní název	Ying Xiong
délka	120 minut
žánr	Historický, Akční, Drama
Hrdina - premiéry
kina	5. června 2003

Dobro a zlo jsou tu rozostřeny, jako by procvičovaly logické uvažování a kombinační schopnosti, což ubírá na prožitku, ale zároveň vytváří záminku k velkolepým hrátkám tvaru. Příběh se totiž vypráví v několika verzích - a každá z nich má nejen svou „pravdu“, ale také svou vlastní barevnou stylizaci.

Úvodní bitva myslí přenesená do řinčivého souboje mečů se odehrává v šedé syrobě deště za doprovodu písně starého hudebníka. Epizodě, jež hledá vztah kaligrafie a boje, vládne jasná červená. Tam už se zjeví i motiv vášně, milování pod rudým hedvábím, k závrati prudký tanec těl odrážejících mračna šípů, jež se strojovou přesností chrlí nedozírná armáda řízená dobovým válečným rituálem, i „letecký“ dívčí šerm, kde vlající červená roucha září mezi zlatým listím.

Jak přicházejí další možné „pravdy“, v nichž se starobylí teroristé zaplétají do vlastních morálních pochybností i do vztahů nabitých tichou žárlivostí, nastupují nové barvy. A každá znovu uhrane - modrá, zelená a jejich odstíny při nádherných scénách na jezerní hladině, v nichž ostří zbraně nořící se do hlubin i krůpěj vody na nehybné dívčí tváři mají stejnou výbušnost.

Před závěrečnou volbou se očista i smutek odějí do bílé, a přestože nekonečný prostor znovu uchvacuje majestátností i hrozbou, jeden z vrcholných obřadů má podobu mnohem něžnější: výraz nekonečné lásky Romea a Julie, rozdělených politikou a znovu spojených ve smrti.

Fotografie z filmu Hrdina.

Fotografie z filmu Hrdina.

Fotografie z filmu Hrdina.

Fotografie z filmu Hrdina.

Fotografie z filmu Hrdina.