odpovědi karla Holase najdete zdeHouslista Čechomoru byl hostem on-line rozhovoru |
Tajemná místa ve Slezsku opřádají strašidelná a podivuhodná vyprávění o zlatých pokladech, skřítcích, čertech a záhadných bytostech. Mystika baladických příběhů, vážících se k těmto záhadným místům, inspirovala hlavní tvůrce Čechomoru Karla Holase a Františka Černého k písním, které souznějí s tajuplným příběhem a zároveň vycházejí z původní lidové melodie i textu.
Více ukázek najdete v audiogalerii
Jako vypravěči se tentokrát - možná trošku paradoxně - nepředstavují herci, jako tomu bylo u předešlých dílů (Bára Hrzánová u českých hradů, Miroslav Vladyka u moravských), nýbrž zpěváci: Ewa Farna a Radek Pastrňák.
Mluvená a hudební část přitom vznikaly paralelně, nekřížily se, kapela se s vypravěči ve studiu nepotkala. Karel Holas k tomu říká: "Hudbu jsme měli na povel my, složku mluvenou producentka Naďa Dvorská, která má s podobnými záležitostmi velké zkušenosti. Myslím si, že ona byla v tomhle případě osobou nejpovolanější."
Výběr vypravěčů však Čechomor ovlivnil: "K výběru každého vypravěče existuje určitá legenda, která vysvětluje, proč jsme vybrali právě jeho," říká Holas. "Miroslav Vladyka s námi pracuje na charitě pro sdružení Pomocné tlapky. Když jsme pro tuto organizaci natáčeli první film, Vladyka nám do něj mluvil psa. Líbilo se nám to natolik, že jsme si ho vybrali k moravským pověstem. Báru Hrzánovou vybrala Naďa Dvorská. Na slezské hrady jsme chtěli někoho, kdo má blízký vztah ke Slezsku, nejlépe i slezský přízvuk. Tak jsme si vybrali Ewu Farnu a Radka Pastrňáka."
V on-line rozhovoru pak k tomuto tématu ještě Karel Holas dodal: "Farna je mladá a milá a Radek Pastrňák mě osobně překvapil svým vypravěčským umem."
Více ukázek najdete v audiogalerii
Trilogii, která je nyní po dvou úspěšných letech završena, Karel Holas nepovažujje za regulérní alba Čechomoru. Některé písně nicméně kapela zařadila do svého koncertního repertoáru a pochopitelně je hraje zejména na vystoupeních na hradech a zámcích. "Ale zatím jsme neuvažovali o tom, že bychom písně z této trilogie použili na nějaké naše další album," upřesňuje Holas.
Řada dotazů v on-line rozhovoru směřovala přímo k osobě jednoho z našich nejzámějších houslistů. A to včetně otázky, kdo Karla Holase k tomuto nástroji přivedl. "Rodiče, táta hrál na harmoniku, na saxofon a na klarinet. Když mi bylo asi šest let, tak se mnou zašel do Lidové školy umění, kde mě vyzkoušeli a řekli, že budu hrát na housle. A od tý doby na ně hraju," odpověděl.
