G-FORCE, animovaná 3D komedie o špionážní jednotce složené ze zvířat, totiž na rozdíl od lahůdek z dílny Pixaru představuje výhradně dětskou záležitost. Publiku nad deset let už hrozí nuda, náctiletým zbude pohrdání a rodičům čiré utrpení.
Až na pár dospělejších žertů typu zlevněný "křeček v akci" se dočkají jen hlodavců, kteří žvaní a pšoukají, v lepším případě napodobují manýry i jazyk Jamesů Bondů. Co dokážou s elektronikou, beztak ocení dítě počítačového věku víc než rodič ovládající sotva internetové nákupy.
Nicméně mezi zvířaty se najdou zajímavější tvorové jako slepý krtek nebo komando švábů, kdežto lidé před kamerou i za ní vykazují znaky umělohmotné tuposti, počínaje herectvím a konče opelichanou zápletkou o zlosynovi a nadutém šéfovi.
ČÍSLO 9 nabízí animovanou akční sci-fi pro dospělé a slastný prolog beze slov, což je bohužel úleva jen dočasná. Bod navíc získává za nevšední výtvarnou stylizaci počínaje tónováním hnědých odstínů ve světě zrezivělých trosek a konče bytostmi připomínajícími vycpané panáčky na zip.
Zato historka založená na vědeckém objevu zneužitém politiky je vyčichlá a z hororového bafání se zvrtne v mechanickou industriální bitku. Monotónní animovaná verze Války světů, zprvu mile strašidelná včetně příšerek a la Jurský park, posléze už jen úmorně akční, navíc k honičkám přilepí "duchovní" finále, jež působí, jako kdyby se ze stavebnice Merkur sestrojila biblická věrouka.
DUŠE PAULA GIAMATTIHO našla na obdobné půdě daleko originálnější nápad. Vévodí mu úschovna duší, cynicky zvěcnělá obchodní firma, jež má inzerci, telefonní automat typu "chcete-li odložit duši, stiskněte jedničku", katalogy náhradních duší či slevy pro páry.
Lékař coby moderní Faust přesvědčí titulního hrdinu, kouzelně znejistělého herce trpícího vnitřními pochybami, aby si tu drobnou součást osobnosti, nezměrnou tíži o velikosti hrachu, na čas u nich deponoval. A Giamatti si nádherně, přitom uměřeně pohrává se situací, kdy zkoumá své tělo, hraje Čechovova Strýčka Váňu "bez duše" i s náhradní "ruskou duší" či nakonec se v beranici vypraví do Ruska pro vlastní dušičku, jež se stala obětí černého obchodu (a humoru).
Jedinečná, vtipná i napínavá hříčka ovšem trpí nastavováním, jež zařizují zpomalené útržky snů a jiná vypravěčská klišé. Také žánr se mění z absurdní sci-fi komedie v meditační existenciální melodrama s prvky romance. Nicméně díky Giamattimu, jenž vyhrál hereckou cenu na karlovarském festivalu, se dá režijní prvotině Sophie Barthesové hodně odpustit. Ostatně se českým divákům postarala ještě o bonus v podobě bezděčného žertu, neboť jedna z ruských postav filmu nosí jméno naší známé režisérky.
Film s Giamattim začal snemČtěte rozhovor iDNES.cz s režisérkou Sophie Barthesovou |
SIN NOMBRE, další celovečerní debut, pro změnu z Mexika, je filmařsky jednoznačně nejlepší z celé premiérové kolekce. Škoda jen, že přináší příběh od počátku tak přímočarý jako koleje, jež pro zástupy uprchlíků zosobňují jedinou naději – útěk za americkým snem.
Svět, jejž film představuje, je zosobněné španělské nada čili nic; nic než nicota. Hrdiny tu nečeká žádná šance ani únik. Ať jde o člena mexického gangu, který poruší zákony bratrstva a prchá před pomstou bývalých druhů, či o dívku z Hondurasu, již potká na riskantní cestě přes hranice do Států, nemají nic společného se svými kolegy z telenovel. Tady nevládnou ušlechtilé city ani velké vášně, nýbrž potetovaná partička, jejíž krutý kápo s sebou vláčí synka v plenkách, a surové přijímací rituály, kterým se vystavují nedospělé děti – rády a hrdě, protože dostanou zbraň a "povolení" zabíjet.
Zkrátka od první vteřiny je zjevné, že bezútěšná road movie, kde se vlak podobá rozvrzanému Titaniku a hrdinům nezbývá čas na lásku, jen na letmý pocit blízkosti a důvěry, nemůže popřít své sebeurčení. Účinný film, ovšem optimismu nedodá.
Glosář Mirky SpáčilovéG-Force: 40 % |