Divadlo

Divadlo | foto: Profimedia.cz

Hra, kterou Shakespeare nenapsal

Královna Alžběta I. umírá. Za poslední společníky si zvolí nesourodou čtveřici: oportunistického biskupa, mladinkou lady Southwellovou, následníka trůnu Jakuba Stuarta, nedočkavě vyhlížejícího smrtku u postele "drahé tetičky", a konečně Williama Shakespeara.

Ten dostává ošemetný úkol - dramaticky zvěčnit život i skon královny. Taková je výchozí situace hry německé dramatičky Esther Vilarové Čaj u královny, kterou v české premiéře uvádí Divadlo Na Fidlovačce.

Jak umírají mocní
Text je další variantou na zákulisí života mocných, v němž se propojují fakta a fikce. Autorka ovšem není tak zdatná jako třeba Tom Stoppard, který tak s okouzlující lehkostí učinil ve scénáři Zamilovaného Shakespeara. Kde je Stoppard britsky jiskrně vtipný, tam je Vilarová německy důsledná.

Je však dlužno přiznat, že míří na jiný terč - reálie Alžbětina života jsou jí gobelínem, na němž vyšívá univerzální témata: jak je moc opojná i omezující či jak těžké je umírat. A všechny postavy mají moderní mentalitu - možná až příliš, když v druhé půli oceňují body míru hrdinství a důstojnosti smrti svých aristokratických současníků.

Největší předností textu je part pro představitelku Alžběty. Suverénně ji hraje Eliška Balzerová, která zvládá všechny tváře panovnice: silnou ženu, která i odchod ze života zaranžuje po svém, i umírající, již na nohách udržují dávky kokainu. Vilarová neodolá, aby nesložila tribut literátům: Alžběta nakonec pohrdá všemi kromě Shakespeara.

Ostrá jako břitva
Zpočátku je Alžběta Elišky Balzerové holohlavá, později v královské nádheře a paruce. V obou případech však ona třímá žezlo a s jazykem ostrým jako břitva diriguje čas i děj. Je pronikavě inteligentní, chvílemi nesnesitelná i nečitelná. Ostatní postavy jsou víceméně statisté, jimž je dáno "motat se kolem", což se zásobníkem opakujících se gest činí se střídavým úspěchem.

Nejšablonovitěji asi vyšel arcibiskup Zdeňka Palusgy, Zuzana Vejvodová jako lady Southwellová hraje s půvabem dychtivé děvčátko a Pavel Nečas coby Jakub se drží v poloze aristokratického lumpa. Nejvzrušivěji je naznačen vztah Alžběty a Shakespeara, jehož autorka raději ponechala němého. Básník žije v permanentní bázni z královského majestátu, přesto se nenechá manipulovat, jak by si královna ve své sebestřednosti představovala.

Pokouší se diktovat mu verše, ale Shakespeare si je zapisuje jinak - duchaplněji, tak jak je známe z jeho her. Bohužel v druhé půli jako by Ctirad Götz, který ho hraje, rejstřík svých možností vyčerpal a dramatický účinek vztahu vladařka - dramatik se oslabuje.

ESTHER VILAROVÁ: Čaj u královny
Divadlo Na Fidlovačce, Praha. Překlad V. Tomeš, režie J. Deák, hrají E. Balzerová, C. Götz a další. Délka 120 minut
Hodnocení MF DNES: 70%

,