RECENZE: Konec světa nebude, hlásá poslední režie zesnulého Jana Borny

Brechtovy poznámky z doby druhé světové v kombinaci s dekadentním kabaretem. Hovory na útěku nabízejí divákům Divadla v Dlouhé nezvyklou, ale velice poutavou podívanou.

Smutná zpráva z pondělního večera oznámila skon režiséra, člena uměleckého vedení a zakladatele Divadla v Dlouhé Jana Borny v pouhých šestapadesáti letech. Pro ty, kteří nebyli s jeho zdravotním stavem seznámeni, musela být informace o odchodu persony uměleckého světa, která vedle úspěšné režie stíhala i psaní básní, obzvlášť překvapivá. Borna je totiž spolu s Miroslavem Hanušem režijně podepsán pod nedávnou novinkou Divadla v Dlouhé Hovory na útěku.

Kus s podtitulem „Konec světa nebude, něco se posralo“ vychází z nedokončeného rukopisu Bertolta Brechta z přelomu let 1940–41, který tvůrci doplnili songy londýnské dekadentně kabaretní skupiny Tiger Lillies.

Před diváky se tak v několika obrazech vyjeví dva muži s kufry (Miroslav Hanuš a Miloslav Kopečný), kteří dlouhé hodiny čekají na vydání pasu. Oba jsou emigranti či snad čekatelé na azyl snažící se uniknout neupřesněné hrozbě ve vlastní zemi. Navzájem se neznají, z dlouhé chvíle se však dají do hovoru.

Jejich debatu rozdělenou do několika obrazů nazvaných O pasu či třeba O pokažené válce doplňuje výstup živé kapely. České texty (autorem je opět Hanuš) napasované na písně Tiger Lillies zde s příjemným nadhledem podávají sami herci zdejší scény Veronika Lazorčáková, Jan Meduna či třeba Magdalena Zimová. Se sympatickým černohumorným pomrkáváním se tu zpívá a básní o depresi, samotě, ale třeba i ohryzané planetě.

Hovory na útěku

75 %

Divadlo v Dlouhé

premiéra 3. prosince 2016

režie: Miroslav Hanuš, Jan Borna

hrají: Miloš Kopečný, Miroslav Hanuš, Eva Hacurová, Magdalena Zimová, Veronika Lazorčáková, Jan Meduna, Martin Matejka, Milan Potoček a další

Dvojice emigrantů zatím v poklidném kontrastu k živé hudební složce vzpomíná na mládí, čte své deníky, uvažuje o válce, filozofuje a hodnotí dnešní svízelnou situaci. Borna s Hanušem jejich mluvu prošpikovali narážkami na současnou společnost, přitom ji však nijak nezatěžují násilnými aktualizacemi či snad mravokárnými poučkami.

Právě taková lehkost je vedle vydařených hudebních vstupů jednou z největších předností kusu. A jinde je to právě nadčasovost Brechtových poznámek, ač psaných za druhé světové, aktuálních i dnes. Tvůrci místy narážejí na imigrantskou krizi, což lze v úvodu vytušit ze záznamu rozhlasové debaty. Hovory na útěku kladou otázky a nechávají diváky, aby odpověď hledali sami.