"Já u jednoho stylu nevydržím," říká neklidný muž s přimhouřenýma očima, pro kterého je muzika životní potřebou. "Každé ráno se probudím s nějakou náladou. Sednu si a začnu hrát. Při tom vznikne hudební motiv. Když na něj druhý den zapomenu, je to vlastně v pořádku. Jakmile se mi ta hudba stále vkrádá do mysli, je na dobré cestě, aby přežila," říká Hrubý. Když v sobě nahromadí dostatek nových podnětů, potřebuje - jak tvrdí - pustit ventil. "A tak vznikají mé desky." Například z náladové vzpomínky na norský ostrov Harstad, který leží za polárním kruhem, vznikla nahrávka Polední slunce nad obzorem. "V létě tam vyjde slunce v jedenáct hodin a zapadne krátce po poledni," vzpomíná houslista.
Hrubého stylová přelétavost se projevuje i v zapojení do několika kapel. Jeho keltská skupina Kukulín sice momentálně dříme, avšak sestava ožije před Vánocemi, až se hobojista Jan Kolář vrátí z Japonska. Naopak rocková kapela Etc..., do které se Hrubý nedávno vrátil, omezí koncertování a soustředí se na přípravu nového alba. "S Etc... budeme pracovat ve svých domácích studiích," říká a nastiňuje i další aktivity: "Zdá se, že zpěvák Michal Prokop už nebude v politice tak činný jako dřív. Spolu s ním a kytaristou Lubošem Andrštem jsme oživili naši sestavu Nu-trio. Budeme skládat nové věci," plánuje Hrubý, jenž hrával s Prokopem ve Framusu - jeho housle kupříkladu nezaměnitelně dobarvily hit Kolej Yesterday.
"Musíš skládat, aranžovat, říkal mi Mišík, a já jeho výzvu přijal," vrací se Hrubý k Etc... Styl téhle kapely prý ctí, avšak chce jej "přihnojit" svými nápady. "Žádná kapela se nemůže držet zajetých kolejí, má vnitřně kypět, jinak ustrne. Ani blues nelze hrát stále stejně," tvrdí Jan Hrubý, který rád jezdí do Velké Británie. V dubnu 2002 by k nám chtěl přivést své muzikantské přátele z Walesu a jet s nimi na turné.
 Houslista Jan Hrubý. |
 Houslista Jan Hrubý. |
