Michel Houellebecq: Soumission (obálka)
Nad tím, zda je Houellebecqův román Soumission (kapitulace či podrobení) skutečně jen truchlivou vizi muslimské hrozby v Evropě, či bezpáteřního „podrobení“ postupné islámské nadvládě, se zamýšlí britský list The Guardian. Odpovídá, že ve skutečnosti ani jedno, ani druhé. Je mnohem zajímavější.
Ti, kdo netrpělivě hltají úvodní stránky románu v očekávání kontroverze, budou zklamaní. Autor čtenáře pomalu seznamuje s vypravěčem Françoisem, literárním akademikem středního věku, který přednáší na Sorbonně. Je odborníkem na Jorise Karla Huysmanse, kultovního spisovatele a „anatoma dekadence“ z 19. století. Nenasytně spí se svými studentkami, ale nudí se. Vyprávění je podle Guardianu příjemně cynické, prošpikované jízlivou směsí vtipů o sexuální politice a kritickém čtení.
Román, který letos vyjde také v angličtině, se dějově odehrává za sedm let, tedy v roce 2022. François si užívá televizní spektákl prezidentských voleb, které co do úrovně zábavy řadí na druhé místo hned za mistrovství světa. Po prvním kole voleb zbývají dva kandidáti – vůdkyně ultrapravicové Národní fronty Marine Le Penová a šéf nové francouzské islámské strany Mohammed Ben Abbes.
Michel Houellebecq
Socialisté uzavřou dohodu s Muslimským bratrstvem, aby porazili Le Penovou, a Ben Abbes se stává prezidentem. Okamžitě všechny ženy na ulicích chodí zahalené, státní střední školy přijímají islámskou výuku a François je informován, že se nemůže vrátit ke své práci na univerzitě, pokud nekonvertuje k islámu.
Ve Francii už zazněly stížnosti, že román rozdmýchává ultrapravicové nálady a strach z muslimské populace. Ale těm uniká Houellebecqův hluboce zlomyslný smysl. Román poukazuje na to, že demagogové z islamistického i protiimigračního tábora by měli být na stejné lodi, protože sdílejí jednak podezíravost vůči pluralistickému liberalismu, jednak touhu po návratu „tradičních“ – rozuměj předfeministických – hodnot, kde je žena podřízená svému muži, stejně jako islám znamená, že se muslim podrobuje bohu.
Ale román Soumission Podle Guardianu především a v první řadě vůbec není o politice. Skutečným terčem Houellebecqovy satiry – stejně jako v jeho předchozích románech – je předvídatelně manipulovatelná prodejnost a chlípnost moderního městského muže, ať intelektuála či kohokoli jiného.
Román Michela Houellebecqa Soumission je pár dní po vydání bestsellerem.
François se spokojeně podřídí novému řádu; ne pro nějaké velké filozofické či náboženské důvody, ale proto, že noví saúdští majitelé Sorbonny mnohem lépe platí. A krom toho může být polygamní, což je pro něj ještě důležitější. Chcete víc?
Aneb jak poznamená v žárlivé představě na adresu svého nového charismatického šéfa, který nedávno konvertoval: „Jedna čtyřicetiletá žena na vaření, jedna patnáctiletá žena na jiné věci... a nepochybně má ještě jednu nebo dvě ve věku mezi tím.“
Nemáte načteno?Další knihy Michela Houellebecqa pořídíte výhodně na Knihy.iDNES.cz. |
Román končí Françoisovými představami, v nichž se těší na vlastní konverzi a budoucí nekonečné smyslné uspokojování. „Nebudu mít čeho litovat.“ Ovšem vzhledem k tomu, že Houellebecqův nakladatel už dostal policejní ochranu, sám Houellebecq už nyní musí nepochybně litovat, že se z jeho temně chytré a zábavné knihy stal další úspěšný skandál.
