Vedle domácích herců, například Václava Vydry, Oldřicha Vlacha či Hany Maciuchové, obsadil také Radka Holuba a Františka Němce.
"Předhazuje se mi, že jsem příliš hulvátský, příliš cynický – a přitom nechci nic víc než ukázat svět takový, jaký je. Lze stěží dokázat, že ve světě udávají tón věci dobré. Tvrdit to ovšem lze. Jsou jenom dvě věci, proti kterým píšu – je to hloupost a lež. A dvě, za které se stavím: rozum a upřímnost," napsal o svém díle dramatik, jenž byl ve své době typickým představitelem středoevropanství.
Pozapomenutý autor
Narodil se v chorvatské Rijece, jež tehdy patřila Rakousko-Uhersku, maďarskému šlechtici a Moravance, vyrůstal v Budapešti, Bratislavě, Mnichově a Vídni a žil v Berlíně. Odtud prchal před nacisty do Paříže, kde jeho život v roce 1936 předčasně ukončila tragédie. Když se Horváth vracel z kina z Disneyho Sněhurky, rozpoutala se bouře a jednatřicetiletého spisovatele zabila přímo na Champs-Elysées padající větev.
Autor za sebou zanechal pozoruhodné, ovšem dodnes ne zcela doceněné dílo. Hru Na krásné vyhlídce napsal v letech 1926–27, světové premiéry se dočkala až po dvaačtyřiceti letech. Českou má dnes.
"Ödöna von Horvátha považujeme za jednoho z nejzajímavějších dramatiků 20. století, ale bohužel se na něj zapomnělo. Zapomněli na něj dokonce i samotní Němci, ačkoli Horváth přijal němčinu za řeč, v níž se jako spisovatel vyjadřoval, a jeho schopnost zacházet s tímto jazykem byla mimořádná," vysvětluje volbu divadla dramaturgyně Kristina Žantovská.
Námětem všech Horváthových her je člověk zmítaný systémem, neboť mezi individuem a společností nemůže nikdy dojít k souladu. Horváthovými hrdiny jsou zcela obyčejné postavičky – úředníci, drobní podvodníci, měšťáci i čisté duše, ztělesňované obvykle dívkami.
Střední Evropa nezná sentiment
"Ve svých na první pohled banálních příbězích, v bizarních situacích plných příznačných, zlomyslných náhod, hledal nejen individuální lidská dramata, ale navíc – jakoby bezděčně – objevoval ve zdánlivé nesmyslnosti a zbytečnosti lidských životů i nevyslovitelné zákonitosti a vnitřní smysl," napsala k českému vydání Horváthových her editorka Marie Reslová. A Žantovská doplňuje, že v jeho díle chybí sentiment: jako Středoevropan pro něj neměl "dějinné vybavení".
Na krásné vyhlídce je jméno rozpadajícího se hotelu, kde pobývají podivní pánové – zkrachovalé existence, poskytující sexuální služby obstarožní hraběnce. Mezi ně přichází milující dívka, kterou před časem svedl majitel hotelu. Pánové mu nabídnou pomoc, jak se ženy zbavit: chovají se k ní jako k prostitutce, s níž všichni měli co do činění. Situace se prudce obrátí, když vyjde najevo, že dívka zdědila peníze.
Horváthova hra částečně zpodobňovala tehdejší poměry v Evropě, ale podle Žantovské je v ní skryté víc než jen dobová metafora. Odráží totiž také novodobé snahy uspět za každou cenu a bez skrupulí jít za jediným cílem, jímž je okamžitý zisk.
