Zatímco Vlasta Horváth vyhrál soutěž, jeho muzika padala spíše dolů. Hudebně nahoru stoupal jeho kolega Petr Bende. Velkolepou píseň jako Anděl perutí mách by posluchač na desce Vlasty Horvátha nenašel.
Nyní oba mají, takřka současně, na trhu svá druhá alba. Do peří nefoukej Vlasty Horvátha a Život ve vteřinách.cz Petra Bendeho. Situace se změnila. Vlasta Horváth se poučil ze stylové roztěkanosti a lépe se chopil druhé šance. Petr Bende svoji první desku sice nepřebil, ale dokázal, že hudebně i písničkářsky vyzrává.
| PETR BENDE: Život ve vteřinách.cz SONY BMG, délka CD 53:14 Hodnocení MF DNES: 70% |
Samba s Hrabětem
Střapatý hlas Petra Bendeho rozechvívá romantické barvy v pomalých písních, dokáže také vyvinout velký rockový tlak, popřípadě zamíchat kombinaci obojího, třeba v hitu Zaklínám své moře. Bende si ukousne sousto z každého stylu a pěvecky i autorsky zůstává sám sebou.
I když by asi potřeboval o něco více nadhledu. Bendeho rukopis se ještě klube, zpěvák se zatím předvádí v hudebních i vokálních barvách, trochu jako páv. Znamenitá píseň Múza duní v takřka zeppelinském nápřahu, magická skladba Prameny se odvíjí se vzdušnou lehkostí.
Píseň Přicházej, světlo dnů se prolíná s keltskou náladou, vykreslenou houslemi Pepy Maliny či irskou flétnou Roberta Fischmanna. Nechybí klavírní balada, mimochodem žánr, který zařadili Bende i Horváth na svá první i druhá alba.
Je to solidní album
Každá Bendeho skladba nabízí jiné stylové spektrum. Je to samozřejmě důkaz zručnosti, ale také průvodní jev usazování a hledání. Časem Petr Bende své hudební i náladové barvy asi promítne víc do hlasu. Má na to.
Slabinou alba jsou klopotnější, rádoby obrazné texty. Skladba okamžitě „poskočí“, dostane-li invenčnější slova. Verše ze sbírky Blues pro bláznivou holku od Václava Hraběte, jež Bende zhudebnil, daly písni Samba s Karlíkem rozměry, ve kterých text otevírá dveře do několika komnat.
Navíc se výtečně spojuje s latinskou perkusní rytmikou a jazzovými náladami. Sambu s Karlíkem zpívá Bende méně bombasticky, více civilněji. Přesně tahle píseň se odvíjí směrem, jenž by mohl Bendeho vyvést z klišé „velkého bouráka,“ které mu začíná pomalu hrozit.
To ale neznamená, že by deska Život ve vteřinách.cz uvadala, i když mohla být o jednu či dvě skladby kratší. Je to solidní album. A kdo hledá nové tváře Petra Bendeho, ať si pustí závěrečné skladby včetně písně Pařížský harmonikář. A těší se na pokračování v podobě příští desky.
| VLASTA HORVÁTH: Do peří nefoukej… SONY BMG, délka CD 45:39 Hodnocení MF DNES: 60% |
Procitnutí Vlasty Horvátha
Ve srovnání s předchozím albem Vlasty Horvátha je novinka Do peří nefoukej… úspěch. Pročistila zpěvákův zmatečný přístup k hudbě a dala větší prostor jeho přednostem.
Kytarista a nový producent Jiří Janouch se snažil odstranit z cesty vše, co by překáželo zpěvu nebo příliš komplikovalo muziku. Ve většině písní se Horváth cítí dobře, to je první plus. I za cenu, že z hudby občas zavane tancovačkový big beat. Ale není to křeč.
Dalším pozitivním příspěvkem jsou texty Viktora Dyka nebo nejčastěji zastoupené Pavly Milcové, která psala rovněž pro Anetu Langerovou. Milcová nabídla jednoduché, vkusné obrazy, jež poskytují dostatek dlouhých hlásek. A Vlasta Horváth je zpívá přirozeně i v místech, kde se může trochu vokálně vytáhnout (Kiss).
Jen nekázat
Povedla se mu rocková pecka Půlměsíc, houpavý song Do peří nefoukej nebo funková skladba Jsou, přičísnutá dívčími hlasy Yellow Sisters. Ovšem hitem alba bude nejspíš skladba Neumí lhát.
Horváth si pro ni napsal podmanivou melodii, která má vnitřní dynamiku, melancholickou náladu a zároveň člověka jakoby hladí. A přesně tohle může být jeho parketa, podpořená výstižně jednoduchým hudebním doprovodem.
Ale pokud zpěvák začne kázat jako ve skladbě Stačí si jen málo přát, stará klišé na něho vyskočí jako strašidla. Píseň okamžitě ztěžkne. Ale důležitá je jiná věc. Tohle je konečně Vlasta Horváth. Vydal se na cestu, která je mu vlastnější.
