Jen málo spisovatelů dokázalo zacházet s literárními styly jako Trevanian. Na jeho kontě je sice pouhých sedm románů a jedna sbírka povídek (další dvě knihy vyšly pod jiným autorovým pseudonymem a literaturu faktu psal pod vlastním jménem), ovšem takřka každý z nich je jiný: vedle špionážních románů tu najdeme detektivku, western, příběh o dospívání či psychologický příběh s hororovými rysy Léto s Káťou, který právě vyšel ve výborném českém překladu.
Jen Proust a pár dalších
Identita tajemného spisovatele s arménsky znějícím pseudonymem bez křestního jména vzrušovala americkou veřejnost sedm let, od vydání prvního románu Vražda na Eigeru v roce 1972 - v Česku je známý spíše z filmového zpracování, jež režíroval a titulní roli doktora Hemlocka ztvárnil Clint Eastwood. Žánr špionážního románu si Trevanian vyzkoušel ještě dvakrát: ve Vraždě na záchodcích, volném pokračování debutu, a ve svém nejslavnějším díle Šibumi.
Podrobnosti o Trevanianovi (1931-2005) vyšly najevo, až když se schylovalo k vydání Šibumi.Vysokoškolský učitel Rod Whitaker svou identitu odkryl až v rozhovoru pro noviny. Důvod? Trevanian si prý dává pohov.
V lehce nevážném tónu pokračoval i nadále: když byl reportérkou New York Times požádán, aby se vyjádřil ke spekulacím, že za tajemným pseudonymem stál známý autor sci-fi Robert Ludlum, odvětil jí: "Vůbec nevím, o koho jde. Z autorů 20. století jsem četl jenom Prousta a pár dalších."
Komerční úspěch románu Šibumi umožnil Trevanianovi opustit svět amerických univerzit a přesídlit do Baskicka. Zde se odehrávala zápletka Šibumi a sem také Trevanian umístil i Léto s Káťou, jež v originále vyšlo roku 1983. Pak se nadlouho odmlčel. Až o patnáct let později vychází westernový příběh Incident na dvacáté míli. Trevanianovo dílo se uzavřelo v roce 2005 románem o dospívání Bláznivky z Pearl Street.
Hororová romance
Ale zpět k Létu s Káťou. Jsme v Baskicku a čteme zápisky staršího venkovského lékaře Jeana-Marka Montjeana, který vzpomíná na horké léto roku 1914. Do lázeňského městečka Salies-les-Baines jezdí ženy ve středním věku, aby si léčily obtíže spojené s klimakteriem. Toho hojně využívá starý mládenec doktor Gros, jenž má k ruce čerstvého absolventa Montjeana.
Vedou spolu příjemně kousavé hovory a dny jsou jeden jako druhý. Montjean se k lékařské praxi dostane jen ve dnech, kdy Gros odjíždí na milostné výlety s léčbu i útěchu požadujícími pacientkami. Nedostatek práce i respektu od místních mu vadí jen do té doby, než se v ordinaci objeví Káťa, děvče z lepších pařížských vrstev, které je tu na letním bytě i s rodinou.
Ta zahrnuje starého otce, ponořeného do studia středověkých obyčejů, a Kátino dvojče Paula, aristokratického hejska, jenž s notnou dávkou sarkasmu rád staví na odiv nadřazenost nad zaostalými venkovany. Konverzační komedie se rázem mění ve viktoriánsky čistý příběh o Montjeanově lásce ke Kátě i o jeho častých návštěvách ve venkovském sídle Trévillových.
Z kontrastu ospalého venkova, záhadných Kátiných narážek i zlověstných Paulových poznámek ovšem Montjean vyrozumí, že minulost rodiny Trévillových skrývá strašlivé tajemství, takže romantický příběh se začíná měnit v gotický horor.
I když se Montjean od doktora Grose dozví o tragédii, která rodinu postihla, nedokáže si všechny souvislosti spojit dohromady. Zjistí, že jeden z členů rodiny je stižen fatální duševní poruchou. Jenže kdo? Otec, jenž projevuje obzvláštní zájem o středověkou morovou epidemii? Nebo Paul, který Montjeana od počátku zrazuje od jakýchkoli citů vůči Kátě? Či snad sama Káťa, jež vždy, když jí lékař projeví svou lásku, nepochopitelně v jeho náručí zvadne?
Trevanian odkládá prozrazení celé rafinované struktury až na poslední stránky a čtenář trne v očekávání nejhoršího. Nejčernější obavy se vyplní, a tak zpětně chápeme, proč šel Montjean na podzim onoho tragického roku do světové války jako prostý vojín a hrůzy války přečkal snad jen zázrakem. Ironií osudu - či spíše autora - je to, že k sepsání příběhu léta s Káťou se odhodlá až po dlouhých čtyřiadvaceti letech: v létě roku 1938, tedy v předvečer dalšího tragického konfliktu.
Originální epigon
Je zřejmé, že zápletka není příliš originální. Spojení gotického hororu a tajemných dvojčat stižených rodinnou kletbou? To už tady dávno bylo. První a nejslavnější pár se objevil v Poeově povídce Zkáza domu Usherů. I tam najdeme ponurý dům, bratra často propadajícího nevýslovnému smutku, i přelud, jehož stín putuje po zdech rodinného sídla.
Hodnota Trevanianova psaní však nespočívá v originalitě jeho knih, vždyť nápodobu stylů i příběhů si autor vytkl jako hlavní cíl. Jeho knihy jsou tak přiznaně epigonské, až jsou originální. Hlavním kladem Léta s Káťou je vedle strhujícího tempa psaní především onen zdánlivě klidný, bezstarostný viktoriánský jazyk.
Hovory Káti aMontjeana jsou nabité romantickými klišé, oba lékaři zase spolu jemně ironicky rozprávějí o těch nejobyčejnějších věcech života. Ve vzduchu je cítit lenivost a bezstarostnost. Koneckonců, kdy jindy by mělo dojít k nějakému milostnému dobrodružství než v létě?
TREVANIAN: Léto s Káťou
Přeložil Jiří Sedláček. Argo, Praha 2007, 208 stran, doporučená cena 248 korun
Hodnocení MF DNES: 70%
