Honzovi Homolovi

Honzovi Homolovi | foto: www.honzahomola.cz

Homola se má kam vyvíjet, jako písničkář je lepší než Wohnout

  • 6
Sólová deska kytaristy a zpěváka Honzy Homoly se objevila docela nenápadně. Na trh se dostala ve vydavatelsky hluché sezoně a jen pár měsíců po řadovce Karton veverek jeho domovské kapely Wohnout. Působí, jako by vznikla tak nějak mimoděk, z prosté touhy natočit si písničky s kytarou.

Fanoušci kapely Wohnout mohou být při jejím poslechu nejprve trochu rozpolcení. Melodie, výraz i charakteristický zpěv Honzy Homoly, který nemusí sednout každému, se tu totiž dostaly do trochu jiných souvislostí.

Nejsou to ty za každou cenu energií nabité hlučné, rockové písničky s vesměs veselými melodiemi, které fungují na první dobrou.
Nálada, do které se Honza Homola místy (třeba v písničce Snovej kočí) dostal, hraničí s melancholií. A akusticky pojatá deska si vyžaduje pár poslechů.

Humor nechybí

Pak totiž zjistíte, že na téhle sólovce samozřejmě mezi vším tím vybrnkáváním a spíše tichým a klidným zpěvem bez hysterie samozřejmě zbylo docela dost místa pro typický wohnoutovský humor.

Jen tolik netlačí na pilu a klidně probleskává. A to i mimo ty veselejší písničky, jako jsou Rady, které pro představu rytmicky doplňuje (po chvíli poněkud nechutný) zvuk okusování jablka. Anebo Kroky Františka Janečka, které naopak zvesela doprovází frenetické podupávání a korunuje absurdně humorný refrén "říkala Františka, to jsou kroky Františka".

Vtipná je nakonec i naléhavě znějící skladba Spermie, v jejímž závěru trochu mudrlantský text o významu spermií rozjasní vtipná pointa s kondomem.

Možná pro tuhle kombinaci nálad a textů je výsledek sólového snažení Honzy Homoly nakonec o dost zajímavější než třeba poslední dvě desky jeho domovské kapely. Neagresivní zvuk totiž dává jemu i posluchači mnohem větší prostor k soustředění.

Nejlépe se to ukáže ve dvou skladbách, které se s plným zvukem a parádou objevily už na Kartonu veverek, totiž písničkách Well Bloud a Myši na polštáři. Akustické verze paradoxně ve své intimitě a jednoduchosti vyznívají mnohem dotaženěji než originál.

Těžko říct, jak desku, kterou inspirovalo narození dcery a na které Honzu Homolu doprovázejí křehké zvuky violoncella, sopransaxofonu či hlasy zpěvaček z Yellow Sisters, přijmou posluchači vyžadující hlasitou rockovou nespoutanost Wohnoutu.

Jisté však je, že coby písničkář Homola obstál a jako sólový hudebník se má kam vyvíjet.

HONZA HOMOLA: Homolka Tobolka
CD, 34:33 minut
249 korun
HODNOCENÍ MF DNES: 60 %