Autobiograficky laděného Červeného Nepomuka vydal počátkem devadesátých let. Příběh klukovského přátelství českého a sudetoněmeckého chlapce může svou zjitřenou romantičností připomenout Foglarovu Chatu v Jezerní kotlině, v níž mladí hrdinové také utíkají před světem do "svého" tajného ráje v přírodě. Historické kulisy předvečera druhé světové války v nacionálně rozbouřených Sudetech však příběhu dodávají osudovější rozměr.
Překladatel Jaroslav Achab Haidler však učinil chybu, když dramatizaci knížky nesvěřil někomu jinému. Jeho vlastní přístup nezbavil látku epické popisnosti a zdlouhavosti.
Napodobování puberťáků
Dalším problematickým místem je herecké pojetí hlavních představitelů Josefa (Jan Jankovský) a Jiřího (Jan Holík). Režisér Filip Nuckolls snad nedůvěřuje divákově představivosti, protože nutil dospělé interprety třináctiletých kluků k napodobování dětského či pubertálního výrazu.
Abychom se vžili do dětského vnímání světa, k tomu plně postačí jazyk, situace a třeba i ty trenýrky. Herecký potenciál Činoherního studia je přitom značný, o čemž svědčí koncentrované výkony především hereček v menších úlohách maminek chlapců (Nataša Gáčová a Zuzana Onufráková).
Pohled na předválečné události v Sudetech očima tehdejších nepřátel státu je největším přínosem inscenace. Vyvěšování nacistické vlajky, nácvik střelby do sochy Nepomuka a jiné provokace spolu s nárůstem prohitlerovské euforie nasvěcují naše dějiny kontrastním světlem.
Osud česko-německého přátelství dvou křesťansky založených mladých romantiků mohl obstát jedině v dramaticky účinném kontrapunktu; Ústečtí si však svůj divadelnický objev sami pokazili.
Josef Holub: Červený Nepomuk
Činoherní studio Ústí nad Labem, režie Filip Nuckolls, premiéra 10. dubna, délka 130 min.
hodnocení MF DNES: 60 %
