Inner Circle na hudebním festivalu Mighty Sounds u Tábora

Inner Circle na hudebním festivalu Mighty Sounds u Tábora | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Festival Migthy Sounds byl A La La La La Long. S řadou čerstvých jmen

  • 7
Hudební přehlídka Mighty Sounds, která skončila v pondělí nad ránem v areálu táborského Aeroklubu, má na tuzemské festivalové mapě unikátní postavení. Spojuje nezávislé scény a subkultury kolem žánrů jako ska, punk a reggae nejen mezi diváky ale hlavně v do jisté míry odvážné dramaturgii.

Pořadatelé totiž sázejí na všechno jiné než na osvědčené tuzemské i zahraniční festivalové taháky.

I letos to byl festival "bez hlavní hvězdy", na který přišlo přes deset tisíc lidí a kromě klasik žánru, jakými tu byli třeba newyorští hardcore punkeři Biohazard, se tu publiku představila zajímavá současná jména z celého světa a možné budoucí hvězdy velkých pódií.

Mighty Sounds 2012

Nejočekávanějším byl v tomhle ohledu nedělní koncert britského floutka s kytarou Franka Turnera, který začínal v posthardcorové kapele, ale na sólové dráze se kupodivu začal věnovat folku s punkovými kořeny. Po všech potetovaných "monstrech", která se na scéně pojmenované po Janu Žižkovi po tři dny proháněla a řičela, působil Turner jako vytáhlý šprt s kytarou. Se svojí doprovodnou kapelou ale táborskému publiku rychle ukázal, v čem že spočívá jeho kouzlo, na nějž ve své domovině utáhne i tisícové davy. Jeho koncert byl ve svém jádru vlastně obyčejný, ale svým charismatickým projevem lidem pod pódiem učaroval, takže s ním zpívali nejen jeho největší hit I Still Believe.

Vzhledem k tomu, že Turnera u nás hrála dohromady tak dvě rádia, bylo neuvěřitelné a příjemné, kolik fanoušků tu znalo jeho písničky zpaměti.

Z hlediska "otrkávání" byl zajímavý i sobotní koncert londýnských The Skints. Mladá kapela na sebe upozornila předělávkou hitu On a Mission od elektronické divy Katy B a v Táboře v úsporném obsazení čtyř muzikantů přesvědčivě provedla několik lekcí o současném vývoji reggae a ska žánru. Bylo vidět, že kapela ještě na velkých pódiích není úplně vyhraná, ale vždycky, když došlo na typickou příměs britské ostrosti jako v jejich singlu Ratatat, bylo zřejmé, že patří mezi skupinu, kterou bude dobré do budoucna sledovat.

The Peacocks na hudebním festivalu Mighty Sounds u Tábora

A samozřejmě - i Mighty Sounds má svoje jistoty. Mezi ně patřili třeba švýcarští rokenrolisté The Peacocks, kteří publikum jako vždy nadchli, festivalovka Irié Revoltés, kteří si tu splatili dluh z minulého týdne, kdy bouřka zrušila jejich koncert na Rock for People anebo španělští The Locos. Ti jsou jednou z mnoha odnoží u nás velice populárních Ska P. Jejich koncert bohužel ukázal, že ani takový festival jako Mighty Sounds si nemůže udržet kvalitu každou hodinu programu. The Locos přehráli v podstatě show z výprodeje. Opět měli na scéně obří loutky a do svých rychlých rytmů začleňovali pitominy typu I Like To Move It. Svoje publikum tím potěšili, o tom žádná, ale z jejich koncertu zbyla v paměti opět jenom nevýrazná šmouha.

Oslnivějším ten večer tak mohl zůstal Roy Ellis aka Mr. Symarip, jedna z legend britské ska hudby pozdních šedesátých let. Předváděl zde svůj starší i novější materiál a pohled na vitálního staříka v blyštivém obleku, jak na pódiu dělá roznožky a show si užívá, byl k nezaplacení. Zajímavější byl také koncert zřejmě největších hvězd "nehvězdného" festivalu, pozapomenutých jamajských hitmakerů z osmdesátých let, kapely Inner Circle.

Ti kupodivu předvedli víc než své největší hity známé díky filmům a rádia i publiku, které zrovna reggae nevyznává. I když obě slavné písně Sweat (A La La La La Long) i Bad Boys hráli až na konci setu, svým (pravda kapku přeslazeným) reggae a perfektním hráčským nasazením nemuseli o ničem moc přesvědčovat už od začátku. Sympatická byla i jejich parodie na módní dubstep v závěrečné prodloužené verzi Bad Boys, kterou vzkázali, že i ty nejnovější trendy už tu stejně v hudebním vývoji párkrát byly. A dost z nich na Jamajce.

Hudební festival Mighty Sounds u Tábora

S takto sestaveným programem, z reakcí lidí i podoby areálu byla ale letos zřejmá ještě jedna věc. Mighty Sounds stále přešlapují mezi tím, aby se staly z žánrového festivalu opravdu velkou hudební přehlídkou, kde nebudou všechna loga sponzorů působit vůči hudbě, která se na ní hraje, trochu nepatřičně.

Svou velikostí a zájmem mezi diváky (těch sem jezdí hodně i ze zahraničí, protože žádný podobný festival se v Evropě prostě nekoná) už dávno přerostly původní žánrový potlach pořádaný několika nadšenci. Snad se jim to podaří do budoucna vybalancovat na podobné úrovni jako letos a dál se nebudou bát vozit nové talenty, které jsou třeba právě ze svých lokálních subkultur na vzestupu někam výš.