Hodně herců nemá smysl pro humor

Claude Zidi je králem francouzské komedie. Letošní sedmdesátník režíroval Bažanty či Blázny ze stadionu, s Louisem de Funesem natočil Křidýlko nebo stehýnko, s Pierrem Richardem film Hořčice mi stoupá do nosu, s Gérardem Depardieu Asterixe a Obelixe.

A s Philippem Noiretem v hlavní roli stvořil sérii o úplatných policistech Prohnilí, jejíž třetí díl Super Prohnilí, vstupující do českých kin příští týden, Zidi včera uvedl na pražském Festivalu francouzského filmu.

Natočí i čtvrté pokračování? „Ne, čtyřka nebude! To je jisté. I když máte pravdu, že platí nikdy neříkej nikdy. Co já vím, třeba další Prohnilé udělá Hollywood,“ směje se. Svou budoucnost prý nechce znát, proto nešel k věštkyni, jejíž postavu vtělil do Super Prohnilých spolu s dalšími figurkami z pařížského nábřeží.

„Tahle starosvětská Paříž stále existuje,“ tvrdí Zidi, „můžete si tu vsadit na koníčky nebo si v karavanu nechat vyložit svůj osud z karet - jen naši herečku to učila odborná asistentka“.

Ačkoli se traduje, že rozesmát diváky je těžší, než je rozplakat, Zidi si to nemyslí. A hlavně jej tragédie neláká. „Točit komedie je pro mě zcela přirozené, i v životě vyznávám pozitivní cestu, nemám potřebu dramata prožívat ani vytvářet.“

Souhlasí sice, že ceny a pocty sbírají spíše vážné filmy, nicméně nešťastný kvůli tomu rozhodně není. „Festivaly už jsou tak zařízené, že vybírají a oceňují vážné snímky o problémech lidstva. Komedie a festivaly si spolu prostě nesedí a mně to nevadí,“ prohlašuje.

Když se Zidi probírá jmény odlišných hereckých osobností, s nimiž pracoval, kupodivu najde i vlastnosti, které je spojují. „V prvé řadě to je samozřejmě talent. A pak společná schopnost, která mě vždy fascinuje: jak dokážou ve vteřině přejít z civilu do role a plně se do ní vžít. Říkám jim mistři herecké formule 1 - tak rychlou mají akceleraci,“ vykládá Zidi.

Naopak smysl pro humor prý u nich není podmínkou. „Divila byste se, kolik herců ho v soukromí vůbec nemá! Ale to není v komedii důležité, stačí, že trošku smyslu pro humor mám já. Ani nevím, kde jsem k němu přišel - vyrůstal jsem za války, v rodině moc veselo nebylo... Snad pomohlo, že jsem chodil do kina na komedie,“ vzpomíná.

Humor je podle Zidiho dar shůry, ale alespoň částečně se prý dá získat i díky kulturnímu vlivu, z prostředí, jež člověka obklopuje. Ne ze všeho by si však slavný komediograf dělal legraci. Na otázku, zda zná v humoru nějaká tabu, odpoví: „Je jich hodně. Ale neurčuji si je vědomě. Pokud mám chuť něco napsat, napíšu to. A jestliže bych nežertoval o smrti či rasismu, pak jen proto, že by mě to prostě nenapadlo.“

A jaký je nejnovější Zidiho nápad? „Nosím v hlavě komedii o pozemském ráji. Jen si ještě musím promyslet, zda se pojmy ráj a pozemský vlastně navzájem nevylučují,“ říká s úsměvem.

,