Z opery Dobře placená procházka

Z opery Dobře placená procházka - Petr Macháček, Dáša Zázvůrková | foto: Národní divadlo

Hodně dobrá procházka podle Formanů

  • 3
Čtvrthodinový aplaus nadšených diváků po nedělní premiéře přivítal na scéně Národního divadla režiséra Miloše Formana, který zde ve spolupráci se svými syny Petrem a Matějem nastudoval Dobře placenou procházku.

Tedy jazzovou operu, kterou napsal v roce 1965 Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem pro Semafor a jejíž televizní verzi Forman rok poté natočil.

V inscenaci zůstal sice zachován příběh rozvádějících se manželů Uliho a Vanilky, jejichž potomkovi (dosud ani nepočatému) chce bohatá Teta z Liverpoolu odkázat milion, ale jinak se nová verze od té původní výrazně liší.

V Semaforu i na televizní obrazovce šlo o podívanou komorní, v Národním divadle si Procházka podržela výtvarnou stylizaci 60. let, ale proměnila se ve výpravnou hudební show, aniž inscenátoři opustili skromný byt Uliho a Vanilky.

Na jedné straně jeviště umístil scénograf Matěj Forman stísněnou koupelnu, na druhou stranu ložnici a prostřední část vyhradil obývacímu pokoji; jeho téměř prázdný prostor slouží jako místo triumfálního nástupu bohaté tety, kterou provází početná suita služebnictva.

Scéna se navíc dynamicky proměňuje díky obrovským černo-bílým závěsům s dobovým motivem atomového jádra a některé scény se odehrávají za oknem, jež slouží jako průhled do světa fantazie. Tady se zjevuje jazzband, sbor andílků či poštovních úředníků a obřích poštovních holubů. Na pozornost publika útočí i ženský pěvecký sbor, jenž po většinu představení zpívá přímo v hledišti.

Premiéra potvrdila, že Miloš Forman pracující v režijním tandemu s druhým ze svých synů, Petrem, nepřijel pouze ozdobit slavným jménem divadelní plakáty. V některých výstupech připomněl humor svých raných filmů – zejména v milostné scéně Uliho a Vanilky ve vaně, která se místo erotických hrátek stane svědkem trapasu.

Zároveň se dokázal rozmáchnout i k efektním hudebním a tanečním číslům, v nichž si však vždy ponechává alespoň malý kousek českého nadhledu nad hollywoodským sentimentem.

Výborní interpreti
Dobře placená procházka nabízí dvoje až troje obsazení, ale již první premiéra signalizuje, že by mělo jít o alternace vyrovnané. Forman sladil výkony hereckých hvězd i neznámých interpretů do jednotného stylu.

Jana Malá má coby Vanilka patřičný sexappeal i charizma vypočítavé mrchy, zatímco Petr Stach je v roli latináře Uliho podučitelsky nevýbojný a zapšklý, i když neméně chtivý bohatství.

Skutečným objevem je Petr Píša, který svého intrikánského Advokáta hraje s živočišnou energií hodnou starých mistrů grotesky. A jakmile na scénu vstoupí mondénní Teta z Liverpoolu Zuzany Stivínové, leží jí divadlo u nohou – jako by vystoupila z amerického velkofilmu, avšak okořeněného špetkou ironie.

A ještě je tady tajemný Listonoš Jiřího Suchého, který doručuje telegramy s úsměvem tak podmanivě bezelstným, že by snad měl mít zvláštní seminář usmívání pro studenty DAMU.

Miloš Forman do libreta zařadil některé písničky ze Suchého hry Sekta. Ty zapadly mezi původní skladby tak přirozeně, že to divák neznalý věci ani nepostřehne. A ve zkoušce časem obstály i Šlitrovy melodie.

Pod taktovkou Libora Peška z nich vyzařuje muzikálová vznešenost i česká hravost. Podobné inspirativní propojování je typické pro celou inscenaci. Triumvirát rodiny Formanových připravil show, která v sobě spojila filmovou velkorysost, vynalézavost kočovných komediantů, cit pro grotesknost i odlesky surreálného snění.

Jiří Šlitr - Jiří Suchý: Dobře placená procházka
Národní divadlo Praha. Režie Miloš Forman a Petr Forman, dirigent Libor Pešek, scéna Matěj Forman, kostýmy Jan Pištěk, choreografie Veronika Švábová. Délka 120 min.
Hodnocení MF DNES: 90 %