"Jako dítě mě vždycky fascinovalo, když si dospělí vyprávěli o válce a vzpomínali na ni. Nechápala jsem, jak se ti, kteří válku zažili, zase dokázali vrátit k normálnímu životu," vysvětluje autorka, odkud se vzala prapůvodní inspirace.
O mnoho let později vařila v kuchyni a z rádia uslyšela vyprávění ruské ženy, jež prožila dětství ve válce a vzpomínala na to, jak jedli kůru z bříz. S obrazem holčičky okusující v šíleném hladu stromy se v hlavě Amandy Hodgkinsonové zrodila první věta románu Britannia Road 22. V díle nechybí popis březového háje, bílých kmenů a léčivé moci březové kůry, která v době, kdy nebyly k dispozici žádné léky, chránila děti před horečkou.
Dobrá adresa nestačí
Vypráví příběh přistěhovalců, kteří se těsně po skončení druhé světové války zabydlují na dobré adrese na anglickém maloměstě, v Britannia Road. "Je to obyčejné místo, ulice s takovým názvem je snad v každém městě. Hrdina Janusz od ní chce všechno, co nabízí: novou zemi, nový život. Je ironií, že tato adresa se svými konotacemi národní identity a hrdosti slouží také ke zvýraznění pocitu vyčlenění přistěhovalecké rodiny," vysvětluje Hodgkinsonová.
Kromě Janusze buduje nový domov jeho žena Silvana, spojuje je osmiletý synek Aurek. Jenomže jizvy z války se hojí jen pomalu a každý si do Britannia Road přináší tragické tajemství. Zatímco Silvana strávila válečné roky schovaná s dítětem v lesích, honila a stahovala králíky a snažila se sebe i malého uchránit před nepřátelskými, nebo "až příliš přátelskými" muži, Janusz prožil boje, odsun do Francie a vášnivé vzplanutí k tamní ženě. Aureka zvyklého jen na matku a na neustálý zvířecí boj o přežití v lese jeho otec děsí, je pro něj naprosto cizím člověkem.
"Jde předně o portrét prvotní lásky, vztahu mezi matkou a dítětem, o to, jak hrozně tíživá může být mateřská láska, ať už kolem zuří válka, nebo ne," popisuje jádro románu Sarah Towersová v The New York Times. I proto prý odkazuje Britannia Road 22 na Sophiinu volbu.