Hlučná samota dle Rudiše demytizuje Prahu

  9:17
Pětatřicetiletý Jaroslav Rudiš nazval svůj třetí román Potichu. Velmi podobně - totiž Potichu? - se jmenuje i deset let staré (a výborné!) album jeho oblíbené skupiny Priessnitz, s jejímž zpěvákem Jaromírem Švejdíkem, alias kreslířem Jaromírem 99, setrvale spolupracuje.

Jaroslav Rudiš | foto: Archiv Jaroslava Rudiše

Skupina Priessnitz se mihne i v Rudišově románové novince, hraje tu v pražském Paláci Akropolis, v němž spisovatel sám nejednou pódiově vystupoval a nedaleko něhož bydlí. Prostředí pražské čtvrti Žižkov, kde Akropolis sídlí, je také ústřední lokalitou románu Potichu.

Širším románovým územím je tu pak Praha jako taková, s důrazem na Letnou, dále potom Lisabon, potažmo Evropa. Tato kombinace regionálního a kontinentálního odpovídá tomu, co chce Rudiš vyslovit: jeho ambicí je podat románový obraz dnešní české metropole a několika lidí v ní, ale pozadím či nadstavbou pražských příběhů je jejich vsazení do kontextu vlastně nejen evropského, nýbrž přímo celé euroatlantické civilizace.

Hukot a ticho
Aby Jaroslav Rudiš tohle všechno obsáhl a přitom udržel svůj vlastně již zavedený styl - Potichu je po Nebi pod Berlínem a Grandhotelu jeho třetím románem - tedy energický styl s nekomplikovanými větami, s přímočarými pojmenováními, se svižným střídáním obrazů, rozvinul osudy několika v podstatě rovnocenných postav, bez určitelného ústředního hrdiny.

Zestárlý hudebník, vdovec Vladimír, zkrachovalý student, dočasný řidič tramvaje Petr, mladičká punkerka a muzikantka Vanda, americký právník žijící v Praze Wayne a jeho přítelkyně, státní úřednice Hana - ti všichni jsou Rudišem vedeni po trajektoriích, na nichž se potkávají a kříží, setkávají se trvaleji i dočasně, narážejí na sebe jako biliárové koule, vědomě i nevědomě.

V tomto vytváření uzavřeného románového prostoru, prokomponované scenerie, dosáhl Rudiš virtuozity „prvního stupně“, řekněme takové, kdy princip vzájemného potkávání figur záhy prohlédneme a potom již čekáme, jak je autor-hybatel nechá setkat příště, přičemž ani jednou neurazí nějakou trapnou posunčinou, při níž by narafičil kontakt figur proti veškeré logice a proti nejzákladnějšímu dobrému vkusu.

Jak pro základní kvintet postav, tak pro sestavu figur dalších, které kolem těch hlavních rotují jako planety (například rodiče Vandy a Petra, Hanina přítelkyně Milena či Wayneho kolegové v práci), platí, že se cítí být smýkány existenciálním chaosem, úzkostmi, nejistotou, neukotvením.

Všem se v jednom vymyká zestárlý vdovec Vladimír - tenhle bývalý člen symfonického orchestru trpí až patologickou přecitlivělostí a alergií na hluk velkoměsta a zejména pak na moderní hudbu. Lidem cestujícím s přehrávači a se sluchátky se mstí přestřiháváním kabelů, které jim hudbu lijí do uší, a ve zvukově izolovaném bytě si sestavil aparaturu na analýzu zvuků.

Tento trochu vyšinutý senzitiv je typově příbuzný s Vlastimilem Fleischmanem, který v loňském autorově Grandhotelu obsedantně pozoroval a zapisoval povětrnostní situace. Vladimíra spisovatel na jednu stranu podal s empatií pro stavy intelektuálního osamění, silného stýskání po zesnulé manželce a fyzického odcházení, na stranu druhou zahořklého muže žene do protestních akcí, které vyznívají poměrně křečovitě, zejména finální zásah Vladimíra do koncertu v Akropolis.

V české literatuře posledních let se však těžko najde druhá taková próza, která by tak akceptovatelně demytizovala „magickou“ Prahu jako Rudišovo Potichu. Stále globalizovanější, hlučná, špinavá, ulepená česká metropole už zdaleka není tou uměleckou „Paříží“ ve východním středu Evropy, jak si ji počátkem devadesátých let romantizovala celá jedna generace zejména Američanů. Ale není to ani ta Praha, kterou můžeme znát z próz Emila Hakla či Václava Kahudy, jejichž hrdinové ještě prošlapávali „jinou“, poetičtější, periferní, nekapitalizovanou Prahu. Rudišova pragmatická Praha vysává energii, amputuje inspiraci, zauzlovává myšlení, špatně se v ní dýchá doslova i obrazně.

Na stejné emoční vlně
V Rudišově psaní se nachází zajímavý paradox: ačkoliv autor své postavy tlačí do akčního jednání, do pohybu, figury nejvěrohodněji působí svým emočním rozpoložením, náladami, kdy toho tak moc nedělají, jen reflektují svoji životní konstelaci, přičemž Rudiš nevalí na papír hlubinný dušezpyt, nějakou beletrizovanou psychologii či esejistické analýzy stavu světa; prakticky vždy u něho běží o „poznámky“ na několik řádek či odstavečků.

Jakýsi „základní pocit“ tento spisovatel v podstatě pouze načrtává slovesně střídmými, téměř scenáristickými obrazy, jimž přesto neschází srozumitelnost a schopnost oslovit. Proč? Nejspíš proto, že navzdory veškeré fragmentárnosti, rozdrobenosti „západního“ světa, který se ve značné míře prezentuje a je vnímán mediálně, prostřednictvím obrazů, jsou některé základní pocity a stavy obyvatel tohoto prostoru pozoruhodně společné. A proto Rudiš rovněž působí tak „mezinárodně“, kontinentálně, a rozšiřuje se počet jeho překladů.

Možná, že za dvacet, třicet či čtyřicet let nebude budoucím generacím čtenářů zřejmé, o co v Rudišových knihách vlastně běží, proč tenhle autor byl dosti vyhledáván, čten a recenzován. Taková příští nechápání k dějinám umění patří. My však teď na Rudiše, konkrétně na jeho Potichu, vcelku slyšíme, přijde nám to jako literárně obstojná kniha, která sice pro českou prózu této dekády asi nebude znamenat tolik jako album Priessnitz Potichu? pro české rockové písničkářství minulého desetiletí, nicméně ten román nás bez autorského vydírání vede k úvahám, co to tady vlastně žijeme. A to se počítá.

JAROSLAV RUDIŠ - Potichu
Labyrint, Praha 2007, 200 stran, náklad neuveden, doporučená cena 229 korun.

Autor:

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

KVÍZ: Co chceš více, chop se lžíce. Jak znáte film Což takhle dát si špenát?

29. března 2024

Bláznivá komedie o loupeži, zázračném omlazovacím přístroji a jedněmi nenáviděné, druhými milované...

Nechtěli ji mezi sebe, ale nedala se. Beyoncé vydala countryové album

29. března 2024

Zpěvačka Beyoncé vydala v pátek 29. března druhou část plánované albové „covidové“ trilogie. Po...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...