Výsledkem je hra na dokument Rok ďábla, provázený stejnojmenným albem s Nohavicou, Čechomorem a přáteli. "Zelenka experimentuje a my děláme totéž. Vstoupili jsme do jeho světa a on do našeho," dodává zpěvák a kytarista František Černý.
Litujete toho?
Holas: Vůbec ne. Udělat ze sebe trumberu pod Zelenkovým vedením je velmi příjemné.
V čem si porozuměl jeho humor s Čechomorem?
Černý: I Čechomor si umí dělat legraci ze sebe, ačkoli často hrajeme docela morbidní písničky.
Proč vám vyhovují Nohavicovy písně?
Holas: Jaromírova hudba má zvláštní melodičnost, která je posunutá víc na Východ. Vychází i z ruské melodiky. Ve spojení s texty je velmi působivá.
Černý: Jeho písně jsou citově a intelektuálně založené. Zpívají s ním havíři, vysokoškolští profesoři i zamilovaní. A je to chlap.
Recenzi alba Rok ďábla najdete ZDE.
Jak jste se sehrávali?
Holas: Nejvíce jsme pracovali ve třech. Jarek zahrál píseň a my se přidali. Vzájemně jsme si nabízeli nápady. Před natáčením filmu se některých zkoušek zúčastnil i Petr Fiala, kterého Zelenka přizval. Na jeho popud vznikla rocková verze Nohavicovy písně Básnířka a Kdo na moje místo.
Budete pokračovat ve spolupráci s Nohavicou?
Holas: Teď si dáme pauzu. Hrajeme spolu už druhý rok. Soundtrack naši spolupráci zaznamenal, i když nezachytil úplně všechno.
Černý: Každý jdeme svou cestou. Možná si občas společně zahrajeme.
Vaše symfonická deska Proměny vyšla v Anglii a měla by se objevit na trhu v Německu, Francii, Polsku, Americe a Japonsku. Budete se koncertně angažovat při její propagaci?
Holas: Bylo by to asi nejlepší, ale nechci předbíhat.
Jaká bude příští podoba Čechomoru?
Holas: Na podzim připravíme další desku, která by měla vyjít na jaře příštího roku. Bude to spíš náš klasický rustikální titul.
Stále pátráte ve sbírkách lidové poezie?
Holas: Možná se odhodláme i k vlastním věcem. Víte, Sušilovu sbírku jsme probrali už několikrát, ale pokaždé v ní něco nového objevím. Pak se divím, jak jsem tu píseň mohl dříve přehlédnout.
Černý: Jedna paní učitelka nás slyšela v plzeňském rádiu a pak nám věnovala sbírku místních písní, kterou jsme neznali. Někteří lidi nám asi věří, že svým způsobem uchráníme tradici.
Proměny se dostaly mezi nejžádanější alba. Co to pro vás znamená?
Holas: Více přemýšlíme o tom, jakou muziku pustíme z rukou. Usilujeme o lepší zvuk a světla na koncertech, chceme lidem nabídnout kvalitnější produkci. Letos vynecháme festivaly, ale měli bychom odehrát kolem šedesáti vystoupení za rok.
Černý: Nesmíme se vzdát kontaktu s lidmi. Existují místa, ke kterým máme osobní vztah. Třeba hotel Ogar na severní Moravě, do kterého se vejde maximálně stovka lidí. Hraní v hospodě bychom si chtěli udržet, abychom měli stále na mysli, odkud naše muzika pochází.
Na Proměnách jste se takové představě vzdálili. Vaše energie se prý příliš rozpustila v symfonickém orchestru...
Holas: Když s námi hrálo padesát hudebníků, energie se zákonitě rozlila do široké plochy. Hudbě to neuškodilo, její energie se jenom proměnila. Kdyby se do toho nás pět opřelo na plné pecky, symfonický orchestr by vůbec nemusel nastupovat.
Černý: Takhle jsme to zamýšleli a chtěli si to zkusit se všemi plusy i minusy. Je lepší hledat nová spojení než vydávat stále stejné desky.
25. února 2002 11:40
