Krzysztof Zanussi (předseda poroty), Polsko
Narodil se roku 1939 ve Varšavě. Původně vystudoval fyziku a filozofii. Po absolvování režie na Vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodži (1966) vytvořil více než třicet celovečerních autorských filmů pro kina a televizi, v nichž reflektuje mezilidské vztahy a morální a etické problémy soudobé společnosti. Vedle psychologických hraných úvah, kterými získal renomé světového filmaře, se věnuje také tvorbě dokumentů, zastává vysoké funkce v polských a evropských uměleckých organizacích a věnuje se pedagogické činnosti.
Lee Hall, Velká Británie (foto)
Narodil se roku 1966 ve městě Newcastle Upon Tyne. Je scenárista a divadelní dramatik. Tematický záběr jeho scénářů a her je široký - od osoby Jurije Gagarina přes tzv. tulipánovou horečku v Holandsku ve 30. letech 17. století až po postavu Bodiccey, anglické královny bojující proti římské nadvládě. Zatím největší úspěch slavil se scénářem k filmu Billy Elliot, za nějž byl v roce 2001 nominován na Oscara. Jeho hra Cooking With Elvis se nyní hraje ve dvanácti zemích. Nejnovější film Gabriel and Me podle Hallova scénáře (rež. Udayan Prasad) se objeví v kinech na podzim letošního roku stejně jako jeho nejnovější jevištní adaptace hry The Good Hope pro Royal National Theatre.
Marie-Josée Natová, Francie (foto)
Od poloviny 50. let začala účinkovat ve filmech, v televizi a na jevišti. Svou první velkou roli před kamerou vytvořila v dramatu Luční ulice (Rue des prairies, 1959). Její melancholický a graciézní herecký projev se uplatnil v historických filmech, psychologických příbězích ze současnosti, ale i v komediích. Za herecké výkony ve dvou filmech svého manžela Michela Dracha byla oceněna na festivalech v Cannes (Plesové housle, 1974) a v Karlových Varech (Vlastní minulost neznámá, 1977). Již byla členkou poroty karlovarského festivalu (1970).
Jan Hřebejk, ČR (foto)
Narodil se roku 1967 v Praze. Už během studií scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU se profiloval jako tvůrce se smyslem pro tragikomickou nadsázku, kterou plně rozvinul ve svých celovečerních hraných filmech podle námětů Petra Šabacha a scénářů Petra Jarchovského. Všechny tři retrokomedie - muzikál z pražské periferie 50. let Šakalí léta (1993), komorní rodinná komedie ze 60. let Pelíšky (1999) a okupační komedie Musíme si pomáhat (2000) - byly přijaty s velkým diváckým ohlasem a získaly i řadu prestižních ocenění (např. České lvy a oscarovou nominaci za snímek Musíme si pomáhat).
Labina Mitevská, Makedonie (foto)
Narodila se roku 1975 ve Skopje. Pochází z umělecké rodiny. Studovala dějiny umění a archeologii na univerzitách ve Skopji, v dánském Ebeltoftu a v texaském Tucsonu. Svoji hereckou dráhu velmi úspěšně zahájila úlohou albánské dívky Zamiry v oceněném filmovém dramatu Před deštěm (Before the Rain, 1993). Po hollywoodské zkušenosti, kterou učinila ve filmech Michaela Winterbottoma Vítejte v Sarajevu (Welcome to Sarajevo, 1997) a Chci tě (I Want You, 1998), vytvořila postavu makedonské dívky Vesny v kultovní české komedii Samotáři (2000).
Lissy Bellaicheová, Dánsko (foto)
Po studiích v Anglii a ve Francii se vrátila do Dánska, kde od roku 1980 začala pracovat v Dánském filmovém ústavu (Denmark Film Institute) jako koordinátorka zahraničních vztahů. Podílela se na přípravě festivalů reprezentujících dánský film v zahraničí. Patřil mezi ně Dánský filmový festival v Latinské Americe (1995 - 1997) či přehlídka dánského filmu v Lincolnově centru v letech 1997 a 1999. V letech 1980 - 1999 působila jako organizátorka Nordic Film Festivals, s nimiž navštívila celý svět a především asijské země, jako Tchaj-wan, Hongkong či Singapur. Jako porotkyně se zúčastnila filmových festivalů v San Sebastianu, Berlíně či v Istanbulu.
Malti Sahai, Indie (foto)
Je ředitelkou Direktorátu filmových festivalů Indie a každoročně připravuje výběr indických filmů na více než 50 zahraničních festivalů. Je aktivní propagátorkou asijské kinematografie především na amerických univerzitách. V současné době připravuje svoji již třetí publikaci věnující se indické kinematografii pod názvem Relocating Indian Cinema.
Jafar Panahi, Írán (foto)
Narodil se roku 1960 ve městě Mianeh. Vystudoval režii na Teheránské vysoké filmové a televizní škole. Začínal jako asistent režiséra Kiarostamiho a samostatně realizoval několik krátkých dokumentárních i hraných filmů pro íránskou televizi. Podle Kiarostamiho scénáře natočil svůj první celovečerní hraný snímek Bílý balonek (Badkonak-e sefid, 1995), oceněný na festivalech v Cannes, Tokiu, Sao Paulu a Torontu. Svůj mezinárodní umělecký kredit obhájil i dalšími filmy, které se vyznačují čistotou stylu, pomalým tempem a jednoduchou zápletkou: Zrcadlo (Ayneh, 1997 - Zlatý leopard na MFF v Locarnu) a Kruh (Dayereh, 2000 - Zlatý lev na MFF v Benátkách).
Narodil se roku 1939 ve Varšavě. Původně vystudoval fyziku a filozofii. Po absolvování režie na Vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodži (1966) vytvořil více než třicet celovečerních autorských filmů pro kina a televizi, v nichž reflektuje mezilidské vztahy a morální a etické problémy soudobé společnosti. Vedle psychologických hraných úvah, kterými získal renomé světového filmaře, se věnuje také tvorbě dokumentů, zastává vysoké funkce v polských a evropských uměleckých organizacích a věnuje se pedagogické činnosti.
Lee Hall, Velká Británie (foto)
Narodil se roku 1966 ve městě Newcastle Upon Tyne. Je scenárista a divadelní dramatik. Tematický záběr jeho scénářů a her je široký - od osoby Jurije Gagarina přes tzv. tulipánovou horečku v Holandsku ve 30. letech 17. století až po postavu Bodiccey, anglické královny bojující proti římské nadvládě. Zatím největší úspěch slavil se scénářem k filmu Billy Elliot, za nějž byl v roce 2001 nominován na Oscara. Jeho hra Cooking With Elvis se nyní hraje ve dvanácti zemích. Nejnovější film Gabriel and Me podle Hallova scénáře (rež. Udayan Prasad) se objeví v kinech na podzim letošního roku stejně jako jeho nejnovější jevištní adaptace hry The Good Hope pro Royal National Theatre.
Marie-Josée Natová, Francie (foto)
Od poloviny 50. let začala účinkovat ve filmech, v televizi a na jevišti. Svou první velkou roli před kamerou vytvořila v dramatu Luční ulice (Rue des prairies, 1959). Její melancholický a graciézní herecký projev se uplatnil v historických filmech, psychologických příbězích ze současnosti, ale i v komediích. Za herecké výkony ve dvou filmech svého manžela Michela Dracha byla oceněna na festivalech v Cannes (Plesové housle, 1974) a v Karlových Varech (Vlastní minulost neznámá, 1977). Již byla členkou poroty karlovarského festivalu (1970).
Jan Hřebejk, ČR (foto)
Narodil se roku 1967 v Praze. Už během studií scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU se profiloval jako tvůrce se smyslem pro tragikomickou nadsázku, kterou plně rozvinul ve svých celovečerních hraných filmech podle námětů Petra Šabacha a scénářů Petra Jarchovského. Všechny tři retrokomedie - muzikál z pražské periferie 50. let Šakalí léta (1993), komorní rodinná komedie ze 60. let Pelíšky (1999) a okupační komedie Musíme si pomáhat (2000) - byly přijaty s velkým diváckým ohlasem a získaly i řadu prestižních ocenění (např. České lvy a oscarovou nominaci za snímek Musíme si pomáhat).
Labina Mitevská, Makedonie (foto)
Narodila se roku 1975 ve Skopje. Pochází z umělecké rodiny. Studovala dějiny umění a archeologii na univerzitách ve Skopji, v dánském Ebeltoftu a v texaském Tucsonu. Svoji hereckou dráhu velmi úspěšně zahájila úlohou albánské dívky Zamiry v oceněném filmovém dramatu Před deštěm (Before the Rain, 1993). Po hollywoodské zkušenosti, kterou učinila ve filmech Michaela Winterbottoma Vítejte v Sarajevu (Welcome to Sarajevo, 1997) a Chci tě (I Want You, 1998), vytvořila postavu makedonské dívky Vesny v kultovní české komedii Samotáři (2000).
Lissy Bellaicheová, Dánsko (foto)
Po studiích v Anglii a ve Francii se vrátila do Dánska, kde od roku 1980 začala pracovat v Dánském filmovém ústavu (Denmark Film Institute) jako koordinátorka zahraničních vztahů. Podílela se na přípravě festivalů reprezentujících dánský film v zahraničí. Patřil mezi ně Dánský filmový festival v Latinské Americe (1995 - 1997) či přehlídka dánského filmu v Lincolnově centru v letech 1997 a 1999. V letech 1980 - 1999 působila jako organizátorka Nordic Film Festivals, s nimiž navštívila celý svět a především asijské země, jako Tchaj-wan, Hongkong či Singapur. Jako porotkyně se zúčastnila filmových festivalů v San Sebastianu, Berlíně či v Istanbulu.
Malti Sahai, Indie (foto)
Je ředitelkou Direktorátu filmových festivalů Indie a každoročně připravuje výběr indických filmů na více než 50 zahraničních festivalů. Je aktivní propagátorkou asijské kinematografie především na amerických univerzitách. V současné době připravuje svoji již třetí publikaci věnující se indické kinematografii pod názvem Relocating Indian Cinema.
Jafar Panahi, Írán (foto)
Narodil se roku 1960 ve městě Mianeh. Vystudoval režii na Teheránské vysoké filmové a televizní škole. Začínal jako asistent režiséra Kiarostamiho a samostatně realizoval několik krátkých dokumentárních i hraných filmů pro íránskou televizi. Podle Kiarostamiho scénáře natočil svůj první celovečerní hraný snímek Bílý balonek (Badkonak-e sefid, 1995), oceněný na festivalech v Cannes, Tokiu, Sao Paulu a Torontu. Svůj mezinárodní umělecký kredit obhájil i dalšími filmy, které se vyznačují čistotou stylu, pomalým tempem a jednoduchou zápletkou: Zrcadlo (Ayneh, 1997 - Zlatý leopard na MFF v Locarnu) a Kruh (Dayereh, 2000 - Zlatý lev na MFF v Benátkách).
|
ANKETA |
| Říká se, že cukráři nejedí dorty nebo řezníci salámy. Proč tedy mají filmaři chuť sedět ve festivalové porotě a dívat se na filmy? |
| Marie-José Natová, francouzská herečka – Možná cukráři dobře vědí, jak se dorty dělají, a proto radši jedí jen ty své. Ale my filmaři máme nadšení diváků uchované z dětství, zajímá nás práce kolegů a víme, že i ze špatných filmů se člověk dost dozví... |
| Lee Hall, britský scenárista – Pro mě je to pořád potěšení, a ne úkol. Bohužel se už nedostanu do kina tak často jako dřív a tak jsem na dva týdny na festival utekl s radostí jako kluk. |
| Jan Hřebejk, český režisér – Ono se to o cukrářích sice říká, ale já myslím, že dorty ve skutečnosti jedí, stejně jako my milujeme filmy. |
| Labina Mitevská, makedonská herečka – Kdykoli sama vytvářím něco pro diváky, doufám současně, že někdo jiný vytváří něco pro mě. |
| Krzysztof Zanussi, polský režisér – Nedá se popřít, že všichni máme své přirozené lidské slabosti a k nim patří i to, že své vlastní věci považujeme za nejlepší. Je to malicherné, ale naprosto lidské. Ale když se dostanete za tenhle bod malichernosti, jste schopni uznat a ocenit i krásu, kterou vytvoří jiní. Pokud je film opravdu ohromující, zapomenete na sebe, na sobectví a žárlivost, a jste nadšeni, protože cítíte, že filmy mají ještě smysl. |
| Lissy Bellaicheová, dánská zástupkyně skandinávské tvorby – Dívat se na filmy mě nikdy neunaví. Pracuju třeba pro Larse von Triera a vidím, jak dokáže měnit svět. |
 Členka hlavní poroty 36. MFF Karlovy Vary - Lissy Bellaiche (Dánsko). |
 Člen hlavní poroty 36. MFF Karlovy Vary - Lee Hall (V. Británie). |
 Člen hlavní poroty 36. ročníku MFF Karlovy Vary Jan Hřebejk. |
 Členka hlavní poroty 36. MFF Karlovy Vary - Labina Mitevska (Makedonie). |
 Členka hlavní poroty 36. MFF Karlovy Vary - Marie-Josée Natová (Francie). |
 Člen hlavní poroty 36. ročníku MFF Karlovy Vary Jafar Panahi (Irán). |
 Členka hlavní poroty 36. MFF Karlovy Vary - Malti Sahai (Indie). |
 Předseda poroty 36. ročníku MFF Karlovy Vary Krzysztof Zanussi (Polsko). |
