Jeho kapela Růžový brejle se zgruntu obměnila, nyní Hlase doprovází violoncellista Jaroslav Olin Nejezchleba, kytarista Norbi Kovacs, basista Martin Štec, bubeník David Landštof a dvě zpěvačky Tereza Najdekrová a Nikoleta Spalasová.
Hlasův rukopis "městského romantika s ideály, ale bez iluzí" je rozpoznatelný už po prvních taktech. "Náš typický zvuk se však trochu změnil tím, že vypadlo piano, ale zas přibyl nový sound, který přinesl Olin," říká písničkář.
* Jak jste přišel na podivný název Růžový brejle?
Je podivný, že? Přemýšlel jsem, jakým způsobem se dívat na svět kolem, a napadly mě Růžový brejle. Občas je dobré si je nasadit.
* Potřebujete je často?
Poměrně ano.
* Desku jste nazval Utek mi pes. Je v tom nějaká šifra, či jde jen o jednu z písní?
Je to jedna z písniček, ale není to úplně příhoda, že někomu zdrhl pes, to by bylo moc jednoduché. I když mně se to stalo a bylo to moc smutné. Pak se ale vrátil. V písničkách se snažím, aby moc smutné nebyly, aby měly nějaké východisko.
* Na albu je píseň Ježišek. To není poprvé, co zpíváte o Vánocích.
To už je pátá skladba, v níž se o tomto tématu zmiňuju. Tato se však třeba od Evangelia, které vyšlo na LP 93, liší v tom, že jde o civilní pohled na věc. Někdo je o svátcích sám a čeká alespoň nějaký dopis.
* Vaší velkou hrdinkou je už léta jakási Marie, v nové písni nejde spát?
To je další z mého seriálu o Mariích. Kdysi vymyslel houslista Pavel Cingl, že všechny holky jsou vlastně Marie a pak teprve mají své jméno, třeba Maria Alena. Nemusím tedy používat různá jména, vystačím si s jedním. Tahle Marie nejde spát a zpívám o tom, co z toho vzešlo. Byla trochu vlkodlak.
* Když chystáte desku, potřebujete cítit tlak, třeba ze strany vydavatele? Nebo jste svým pánem?
Tentokrát mě netlačilo nic, protože jsme si úplně všechno dělali sami, jen distribuci má Sony. Je to však dvousečné, nic vás netlačí, ale vlastně všechno. Desku vydal kamarád Petr Svoboda, je to pro mě určitá cesta jak to dělat dál.
* Nastřádají se vám písničky během roku, nebo je rychle dopisujete při natáčení ve studiu?
Vždycky jsem to měl tak, že bylo hodně dopisování, tentokrát ho však bylo minimálně, písničky už byly připravené. Dost dám na náladu ve studiu. Byla to spíše taková dylanovská práce, i když Bob Dylan zpravidla přepisuje tak, že všichni z něho šílí. Jde mi o spontánnost. Kvůli kapelní proměně jsem na desku zařadil i starší písničky. Jak se máš jsem kdysi nahrál jen s akustickou kytarou, pak mě kluci přemluvili, abych tam dal i Karneval ústřic, že se jim dobře hraje. Jako bonus jsem přidal Havaj, která je nyní akustická. Tak jsem to chtěl, když jsem to vymyslel.
* Váš kytarový rukopis je už léta velmi čitelný. Vnímáte i současné hudební trendy?
Vnímám je, protože moje děti poslouchají a dělají naprosto něco jiného. Myslím však, že moje písničky jsou takové, jaké jsou, a že by to tak mělo ještě chvíli zůstat. Nejde o úplné lpění na tradičním zvuku, ale mně to vyhovuje.
* Dokážete dopředu odhadnout, která z písní se stane hitem, jako třeba Malagelo, Aranka či Karlín?
Zrovna u těch, které jste jmenoval, jsem to nevěděl a ukazoval jsem na jiné. Je to těžké. Novou desku slyšeli kamarádi a každý si vybral něco jiného.
* Občas jste se ozval v politických záležitostech, třeba při televizní krizi. Táhne vás to do politiky?
Ne, to mě nikdy nelákalo, spíše mě bavilo občas na něco ukázat, ale že bych do toho chtěl jít pravidelně, to v žádném případě.
* Nechybí vám vaše původní profese knihkupce?
Ono to časem možná přijde, to je asi jediná volba, co bych chtěl dělat. Jde o to, že nikdy nevíte, jak dlouho budete hrát a jak dlouho to bude lidi zajímat. Pak už je volba jasná. Zaplaťpánbůh, zatím před ní nestojím.
* Každý rok v srpnu jezdíte do Trutnova na velký Open Air Music Festival. Je to vaše srdeční záležitost?
Tam jsem snad chyběl jen jednou. Byl to vlastně první větší festival, kde jsem hrál, to byly ještě dřevní doby, kdy to vůbec nebylo povolené. Od té doby se tam každý rok těším, protože je mi tam příjemně, ať už jsem tam hrál s kýmkoliv, bylo to příjemné. Jezdí tam bezvadné publikum. Myslím, že Trutnov je ze všech festivalů u nás nejlepší. Každé léto putujeme po velkých akcích, takže můžu srovnávat.
* Vaším obrovským úspěchem byl film Šakalí léta, všude vás hráli. Chtěl byste tento hlasovský boom ještě něčím překonat?
V tom hrálo plno náhod. Okolo roku 1993 byla vhodná doba, která byla pro umění velmi dobrá, do toho přišla nabídka na film a ten dopadl dobře. Když se to takhle sejde zase, budu jen rád. Důležitá je náhoda i to, aby lidé opět začali o muzice přemýšlet. To se dnes neděje, to můžu říct s čistým svědomím. Čekám, že bude líp. To, co dnes buší rádia a televize do lidí, mi připomíná konec 70. let, a ten nebyl zrovna barevný.
* Vzešel jste podobně jako Bluesberry, Krausberry či bratři Tesaříkovi ze slavné Hanspaulky. Jak vypadá tato scéna dnes?
Jako po padesátce nebo těsně před ní. Zrovna nedávno jsem na Hanspaulce byl, když tam jedna kapela, mladší než jsme my, slavila třicáté výročí. Tak to je Hanspaulka (smích).
 Hanspaulský muzikant a zpěvák Ivan Hlas |
