RECENZE: Podobně jako Hus je i televizní Karel IV. jen dějepisné učivo

Ve finále filmu Hlas pro římského krále, který ČT uvede v neděli, zazní zajímavá pointa, jakou taktikou získal příští Otec vlasti říšskou korunu. Ale divák se k ní musí probít lekcí z historie.

Zvláštní úkaz: historické filmy a vánoční pohádky ČT mají takřka shodnou vnější podobu. Nejspíše proto, že používají příbuzné dobové rekvizity i skupiny historického šermu, když už na skutečně výpravnou podívanou nemají.

Takže i Karel IV., k jehož 700. výročí narození Hlas pro římského krále vznikl, posloužil obdobně jako před ním Jan Hus. Coby dějepisné, pěkně ilustrované učivo důstojné příslušného velikána, kde se o bitvách jen mluví a postavy si sdělují víceméně neosobní fakta.

Zdá se, že tvrdošíjně odmítáme zahraniční metodu spočívající v tom, že do základní historické situace uvedou diváka věcné titulky. Načež se může rozehrát skutečně lidské drama ve stylu Tudorovců, drama vztahů, vášní, slabostí, bizarností a osudových rozhodnutí.

Druhá tuzemská potíž životopisných poct tkví v tom, že nemají téma. U Jana Husa zůstalo utajeno po celé tři díly, Hlas pro římského krále až v druhé, zdařilejší půli naznačí, že ho zajímá vývoj napjatého, nakonec však strategicky využitého vztahu mezi Karlem a jeho otcem Janem Lucemburským.

Jenže na to obsahuje málo přímých konfrontací obou Lucemburků, informují o něm vesměs jiní hrdinové či spíše nositelé průvodních vysvětlivek, v jejichž nakupení se bez souvislostí zabloudí.

Ryze komorní střet dvou nosných charakterů bez povinných „rytíren“, v duchu někdejších Hříček o královnách, mohl přitom ve výsledku působit silněji, války soukromé vypovídají více než ty dynastické, jejichž složité předivo divák po filmu beztak dohledá v encyklopedii.

Kdežto úporná snaha zaznamenat z hrdinova života co nejvíce mezníků i souputníků vede k dramaturgické neujasněnosti, o čem se vlastně vypráví.

Výročí nestačí

Sebezručnější realizace už takové otázky nezodpoví, i když režisér Václav Křístek vybuduje několik náladově účinných okamžiků včetně dusné snídaně před náhlým napadením. Na rozdíl od Jana Husa také šetří ornamenty, jen zlomená růže patří do sbírky klišé a vidění matky varující syna před smilstvem se ocitá zcela mimo styl příběhu.

Hlas pro římského krále

60 %

Česko, 2016, 104 min

režie: Václav Křístek

hrají: Kryštof Hádek, Stanislav Majer, Petr Štěpán, Petr Jeništa, Jan Plouhar, Hana Vagnerová, Tereza Voříšková, Jaroslav Plesl, Marián Geišberg, Norbert Lichý, Luboš Veselý, Štepánka Fingerhutová, Petr Šimčák, Igor Chmela, Jan Vondráček, Karel Zima, Anna Fialová, Jan Kačer

Kinobox: 59 %

IMDb: 6.4

Naopak s Husem v podání Matěje Hádka sdílí Hlas pro římského krále oporu v hlavním aktérovi, pouze bratra vystřídal Kryštof Hádek, který hodně uhraje svou klamavou bezbranností. Výrazem chlapce, který ve skutečnosti velice dospěle čeká na svou chvíli, se přenese přes konverzační vatu „doba je neklidná, války probleskují“ i přes bezděčně parodický dialog s tehdy již slepým otcem „Uvidíme se po bitvě“.

Nicméně Hlas pro římského krále není ostuda. Jen další doklad, že opravdu silné filmy vznikají zpravidla jinak než na zakázku k jubileu.