Například spoluproducent Ivan Král se v 90. letech podílel na spoustě výborných desek, zpěvák a muzikant Oskar Petr dal zpěvačce jednu ze svých nejlepších skladeb Hříšná těla, křídla motýlí, rozepsali se i nekonvenční textaři Robert Nebřenský či Pavla Milcová.
Soustředění takové kapacity ještě nemusí zaručit skvělý výsledek. Vždyť očekávané desky se rodí dva tři roky, zatímco album Spousta andělů vznikalo pod tlakem týdnů.
Jeho problémem je místy všední zvuk či hudební doprovod. Ten hraje zvláště v několika rychlejších písních chladně, jakoby nezúčastněně.
Pokud mohl Ivan Král okysličit stereotypní bigbeat, podařilo se mu to v písních Spousta andělů nebo Když nemůžu spát. Kytary se rozjíždějí, jako by do sebe "koply" energy drink, a kříží se v horkých drahách.
Jinak lze sotva něco vyčíst skladbám, jež zpěvačku vynášejí do nečekaných sfér. Tam Langerová ukázala další možnosti svého talentu. V písni Delfín její hlas dotváří blankytnou zvukovou klenbu. V úžasné baladě Hříšná těla, křídla holubí vystoupá z vokálních hlubin do takřka operních výšek, šansoniérka se náhle promění v divu.
A nakonec se stává léčitelkou ve skladbě Voda živá, která v posluchačově nitru rozprostře pocity klidu i naděje. I když Langerová "běžně" rockuje nebo to takzvaně rozpálí, hlas má pevný jako ocel, jistý a strhující. Prokličkuje i slovní slalomy ("jo, to se na něco věří, že třeba v keřích roste peří"), které vytyčil Robert Nebřenský v písni Pár důvodů.
Ostatně deska má spoustu znamenitých textů, jaké z popu spíše pomalu mizí a do nichž zpěvačka vložila své pocity či názory. Třeba v těkavém songu Nahá noc se brání takovým lákadlům showbyznysu, které by jí vzaly tvář.
Přitom první pastí mohla být už deska první české SuperStar, jež musela vzniknout v šibeničním termínu.
U Langerové skutečně stála, přes všechny výhrady, spousta dobrých andělů. Možná proto, že její magický hlas působí jako magnet na anděly i na lidi.
