Adolf Hitler - profimedia, Corbis

Adolf Hitler - profimedia, Corbis - Adolf Hitler | foto: Profimedia.cz

Hitlerův komplikovaný milostný život

Ani šest desítek let, které uplynuly od konce druhé světové války, zdá se, nijak neubralo na zájmu badatelů a čtenářů o období nacismu a zejména temnou postavu Adolfa Hitlera.

V češtině po vynikající dvoudílné Hitlerově biografii od britského historika Iana Kershawa vyšly v poslední době také tituly Hitlerovi vědci nebo Hitlerovi agenti.

K širšímu čtenářskému publiku, které více než Hitlerův mocenský vzestup zajímají detaily jeho soukromého života, míří kniha britských spisovatelů Iana Sayera a Douglase Bottinga Hitler a ženy.

V češtině ji přineslo pražské nakladatelství Brána. Jako by se však autoři nemohli rozhodnout, zda napíšou pouze beletrizovaného průvodce Hitlerovým intimním životem a sexuálními sklony, nebo zda se pokusí o hlubší psychologickou analýzu jeho osobnosti ve vztahu k ženám.

Knihu, které bohužel chybí poznámkový aparát i rejstřík a některé úvahy a citace se v ní opakují, začínají reportážním popisem posledních chvil Waltera Wagnera, který oddal Hitlera a Evu Braunovou den před jejich společnou sebevraždou.

Velký prostor si zřejmě zasloužil i proto, že autoři objevili neznámé Wagnerovy dopisy včetně posledního lístku adresovaného manželce z konce března 1945. Sedm těchto dopisů je v závěru knihy přetištěno.

V centru pozornosti jsou zejména tři Hitlerovy vztahy: s šestnáctiletou Marií (Mimi) Reiterovou, s Angelou (Geli) Raubalovou, jeho nevlastní neteří, a konečně s oddanou Evou Braunovou, jež se stala Hitlerovou manželkou na samém sklonku třetí říše, 29. dubna 1945.

Všechny tyto ženy, oslovované Hitlerem legračními zdrobnělinami ("má pacičko"), byly nejméně o 19 let mladší. A všechny jejich city přivedly k pokusu o sebevraždu: Geli a Eva svůj záměr naplnily.

Maria se ze stesku nad tím, že ji Hitler opustil, chtěla oběsit. Geli se roku 1931 zastřelila zřejmě z touhy uniknout Hitlerově žárlivosti a omezování, i když se okamžitě po její smrti objevily verze, že šlo o nehodu, že Geli zabil sám Hitler nebo že ji dal zavraždit.

Eva Braunová trpěla naopak nedostatkem Hitlerovy pozornosti: roku 1932, jako dvacetiletá, se postřelila, o tři roky později se předávkovala léky, ale její sestra stačila včas zavolat lékaře.

Až třetí pokus, po boku Hitlera 30. dubna 1945, byl úspěšný. Výčet dramat tím nekončí: Angličanka Unity Mitfordová, známá jako Valkýra, nacistka a jednu dobu také sokyně Braunové, se poté, co Británie vstoupila do války, střelila do hlavy. Zemřela o devět let později, zmrzačená a osamělá.

"Opravdovou Hitlerovou láskou byla jeho matka Klára. Jedinou jeho vášní byla jeho nevlastní neteř Geli Raubalová. K Evě Braunové vášeň nepociťoval, ale byla to naprosto věrná a spolehlivá družka, dokonce i ve smrti," shrnují autoři, kteří v úvodu píšou, že "nebyli vedeni zájmem o pikanterie".

Pikanterie se však v jejich knize najdou, včetně spekulací o možných  úchylných praktikách či impotenci, většina z nich se však opírá o výpovědi a historky, které například Ian Kershaw v Hitlerově životopisu považuje za pochybné.

"S jistotou lze tvrdit, že Hitlerova neschopnost nalézt životní partnerku natrvalo ovlivnila celou jeho destruktivní osobnost," konstatují Sayer a Botting.

V knize uvažují (a citují k tomu  lidi z Hitlerovy blízkosti), zda smrt Geli negativně ovlivnila Hitlerův charakter, zda by její uklidňující působení nezabránilo katastrofě.

S podobnými teoriemi přeceňujícími vliv rodinného života na Hitlerova rozhodnutí nesouhlasí Kershaw: "Těžko si lze Geli představit, jak Hitlera zbavuje hlubší, neosobní posedlosti mocí.

Ostatně ani její smrt nijak nezmírnila jeho neutěšitelnou žízeň po pomstě a ničení. Kdyby Geli Raubalová nezemřela, dějiny by se jinými cestami neubíraly."