Ukázky z knihy, která vychází 9. září, jako první zveřejnil server Hollywood Reporter. Autor při psaní knihy s názvem Kolaborace: Pakt Hollywoodu s Hitlerem vycházel z bohaté dokumentace amerických i německých archivů. Právě slovo kolaborace v nich i přes své dnes hanlivé zabarvení figuruje poměrně často.
"Zájem Universalu na kolaboraci není jen platonický, je motivován snahou udržet si dobré vztahy s německým trhem," píše se v jednom z dokumentů německého ministerstva zahraničí.
Ještě před první světovou válkou platil německý filmový trh za druhý největší na světě. A ačkoli se během velké hospodářské krize ztenčil, věřila americká filmová studia v jeho opětovný potenciál.
Dobrým příkladem byl osud filmu Na západní frontě klid, natočeného Američany podle knihy E. M. Remarqua. Na předpremiéru vyrazily 5. prosince roku 1930 nacistické špičky, spokojené však nebyly.
Dílo, které je všeobecně vnímáno jako přímé svědectví hrůz první světové války, považovalo tehdejší Německo za bolestivé připomenutí jedné velké a hořké porážky. Promítači museli projekci zastavit, když protesty a výkřiky diváků přehlušily děj na plátně. "Němečtí vojáci jsou odvážní! Je ostuda, že tak nactiutrhačný film natočili v Americe!" znělo ze sálu.
Nálady využil Joseph Goebbels a z první řady balkonu pronesl řeč, ve které obvinil tvůrce ze snahy poškodit tvář Německa. Cenzura film následně zakázala. Krok odůvodnila tím, že zatímco francouzští vojáci ve filmu umírají tiše a hrdinně, ti němečtí řvou a piští strachy.
Článek 15
Ředitel společnosti Universal Carl Laemmle, který se v Německu narodil, to považoval za komerční chybu. V srpnu 1931 se proto sám vydal přes oceán s upravenou verzí. Němci s promítáním nové verze souhlasili pod jednou podmínkou, Laemmle přikáže ostatním pobočkám Universalu, aby ve světě promítaly pouze tuto novou verzi.
Carl LaemmleŘeditel a zakladatel společnosti Universal Carl Laemmle (1867-1939), který je považován za jednoho z průkopníků americké filmové produkce, byl sám židovského původu a před hrozbou nacismu varoval. Do své smrti v roce 1939 se osobně podílel na odstěhování více než tří set německých Židů pryč z Německa. |
Ředitel souhlasil. Upravená verze filmu Na západní frontě klid se stala vzorem i pro další filmová studia. Po nástupu Hitlera k moci už začala spolupráce na oficiální úrovni. Třetí říše vyslala jako svého konzula do Los Angeles nacistu Georga Gysslinga, který zde osobně dohlížel na "kvalitu".
Americká studia děsil takzvaným "článkem 15". Ten ustanovoval, že pokud nějaká filmová společnost uvede kdekoli na světě film s protiněmeckou tematikou, budou okamžitě všechny její filmy v Německu zakázány.
Němci tak efektivně regulovali americkou produkci. Vzhledem k husté síti ambasád a konzulátů pro ně nebyl problém si produkci po celém světě ohlídat. Do USA se tak vracelo stále větší množství filmů, většinou z velice malicherných důvodů. Na německém trhu proto časem zůstaly jen tři největší společnosti: MGM, Paramount a 20th Century Fox.
Osm filmů za půl roku
V polovině roku 1936 měly všechny tři dohromady v německých kinech pouze osm filmů. A nacista Gyssling se v Hollywoodu dál činil. Film na motivy posledního dílu Remarquovy trilogie, román Tři kamarádi odehrávající se v Německu koncem 20. let za nástupu nacismu, mohl být v roce 1938 prvním opravdovým varováním před blížící se hrozbou. Paradoxně se však stříhal podle přání nacistických cenzorů.
Podivnou symbiózu ukončila až opravdová válka. Jakmile totiž americké společnosti nebyly schopny dodávat své filmy do Francie a Velké Británie, přestaly vydržovat i slabý německý trh.
