RECENZE: Kde neexistuje bariéra mezi člověkem a zvířetem. Hilda se vrací

Hilda se vrací! Půl roku po vydání prvního alba Luka Pearsona (1987), britského komiksového kreslíře a scenáristy, je tu pokračování, opět v nakladatelství Paseka.

V podtitulu má znovu dva příběhy: v prvním se modrovlasá holčička s baretkou a poněkud větším číslem obuvi zúčastní „ptačí slavnosti“, ve druhém pomůže vyřešit záhadu „černého psa“. A pokud první album, jež si vydobylo respekt kritiky i zájem čtenářů, budilo očekávání, co bude dál, pak novinka nezklame.

Naopak, co zaujalo napoprvé, totiž vesele pokračuje. Pearson dál buduje a pečlivě rozvíjí osobitý svět situovaný kamsi do Skandinávie, možná na Island, kde jsou fantazie i sen přirozenou součástí každodenní skutečnosti. Kde neexistuje komunikační bariéra mezi člověkem, zvířetem a jejich mytickými předobrazy. Kde se bystré a citlivé, trochu osamělé děvče může potkat s domácím skřítkem, zkamenělým trollem, nesmrtelným ptačím bohem i přízračným psem, jenž se prokousává do děje jako špatné svědomí.

Minule na tom nebyla Hilda ve finále bůhvíjak skvěle: jen s matkou, bez sourozenců, s výhledem na stěhování z příjemné lesní samoty do cizího města. Druhý díl se odvíjí v městských kulisách a hrdinčina samota trvá, Trolberg čili Trollí hrad je však stejně podnětný jako les a skaliska. Pearson je mistr v navození tajemné atmosféry bohaté na přeludy, přízraky, proměny a zákulisní děje. V kresbě je cosi surrealistického: jedno se mění v druhé podle metody Salvadora Dalího. Kameny ožívají, zvířata mluví a každý dům má svoji „místnost navíc“.

Hilda se vrací

90 %

autor: Luke Pearson

nakladatelství: Paseka

překlad: Martina Knápková

299 Kč, 112 stran

V prvním příběhu Hilda zachrání malého opeřence, který po ráně kamenem ztratil paměť: zapomněl létat, zapomněl svůj velký každoroční „úkol“. Naštěstí mu Hilda pomůže ztracené já najít. V druhém příběhu hrdinka asistuje při nápravě dávné křivdy spáchané na přátelském vztahu a rozpustí hrůzný stín černého psa, jenž dolehl na Trolberg. Společný jmenovatel je jasný: dívka je silou dobra napojenou na kolektivní podvědomé zdroje, dávný harmonický, rajský model.

Úroveň Pearsonovy kresby není v českém kontextu moc s čím srovnávat, snad s nejlepšími výkony Jiřího Gruse a Karla Jerieho. Scenáristicky pracuje s podobnými ingrediencemi Lucie Lomová, zejména v pozdních příbězích Anči a Pepíka. Přenést Pearsona do češtiny byl šťastný tah: ukazuje, jak vysoko je laťka současného britského komiksu, a sází na klíčovou alianci v lidských dějinách, o níž pěkně mluví Freudova a ještě spíš Jungova psychoanalýza. Není od věci vydat se občas na nějakou ptačí slavnost. Stín černého psa je totiž dnes za čím dál větším počtem rohů.