"Dědeček v poslední době bojoval s vážnou nemocí. Nakonec ho přemohla rakovina slinivky. Vánoce sice strávil doma, ale po svátcích nastoupil do nemocnice. Nakonec zemřel ve spánku. Babička s ním byla do posledních chvil," řekla iDNES.cz jeho vnučka Eliška Junková.
Hejzlar studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, Pekingské univerzitě, Akademii umění v Pekingu i na Univerzitě Karlově v Praze. Přestože se věnoval průmyslovému designu, jeho životní láskou se stala asijská kultura. Na knižní pulty uvedl řadu knih o čínském a východoasijském umění. Do domácích i zahraničních časopisů pravidelně přispíval na stejné téma, navíc překládal čínskou poezii, přísloví a rčení.
Se svou ženou Taj-ťün, výtvarnicí a spisovatelkou čínského původu, se seznámil právě při studiích v zahraničí.
Josef Hejzlar s manželkou v dokumentu jeho vnučky Elišky Junkové
"První rande jsme měli na troskách starého paláce, který zničilo osm armád. Nezůstalo tam nic, jen pár mramorových ozdob. A bylo tam zakázáno chodit. Pro mě je to symbolická záležitost, protože je to opak toho, co dělám přes padesát let: pracuju na sblížení evropské a čínské kultury, protože je pokládám na největší v celých lidských dějinách. A to je také má největší radost. A děje se to i u mě doma, protože moje žena je z Číny. Je to nádherná, romantická a také realistická situace," řekl své vnučce Elišce ve videodokumentu Život je nepřetržitý proud. Ten zde najdete s jejím svolením, i souhlasem její maminky Evy, která záběry sestříhala.
"Studovali jsme pět let a tajně spolu chodili, protože takový vztah byl na tehdejší poměry nezvyklý. Po dlouhém nátlaku a přes velké potíže jsme se vzali a odjeli do Československa. Nevěděla jsem, kam pojedu, co budu dělat, a to jsem tehdy byla asistentkou na vysoké škole. Ale byli jsme mladí, tak jsme nic neřešili. Jen jsme chtěli být spolu. Neměli jsme nic, ani nitku, ani jednu lžičku, ale byli jsme tak šťastní," vybavuje si ve videu Hejzlarová.
Eliška Junková, Eva Junková: Život je nepřetržitý proud
Spoluautorka devítidílného Česko-čínského slovníku, za nějž obdržela Cenu Akademie věd, s manželem vydala i poslední knihu Na řece. Autobiografický historický román, v němž pár popisuje dětství Taj-ťün coby malé dívky prchající tisíce kilometrů z Číny, okupované Japonci, uspěl v nejpočetnější konkurenci v historii Literární ceny Knižního klubu.
Román Na řece autorů Taj-ťün Hejzlarové (vpravo) a Josefa Hejzlara se 31. srpna v Praze stal vítězným dílem 16. ročníku Literární ceny Knižního klubu.
"Autorské dvojici manželů Hejzlarových se podařilo skvěle zachytit na první pohled vzdálený svět čínské společnosti a kultury - rodinné a citové vazby však mají všeobecnou lidskou platnost, čtenáři se s postavami příběhu snadno ztotožní a pochopí jejich činy, motivace a problémy," uvedla za pořadatele Denisa Novotná (výsledky Literární ceny Knižního klubu si připomeňte ZDE).
Hejzlar se svou ženou připravoval pokračování, a to i ve chvílích, kdy se mu přitížilo. "Rádi bychom s rodinou v jeho odkazu pokračovali. Navíc máme i materiál, ze kterého můžeme v budoucnu vycházet," dodala Junková.
Manželé Hejzlarovi přebírají Literární cenu Knižního klubu
Naplní tím navíc dědečkovu životní filozofii, kterou popsal v závěru dokumentu: "Naše vášně a radosti nemají tečku. Život je nepřetržitý proud. Bez tečky."
